Americký dolar beze změny
Kdo by neznal americký dolar, nerozšířenější platidlo na světě? Název této měny je odvozen od starodávného tolaru, raženého v dobách Svaté říše římské na našem území - v Jáchymově. Nynější ekonomická krize je pro americký dolar těžkým obdobím. A proč stojí za zmínku v Křesťanském týdeníku?
Americký dolar připomíná v posledním období boxera, který dostává v ringu jednu ránu za druhou. Po dlouhých letech na výsluní, kdy byl šéf amerického Fedu Allan Greenspan obdivován jako nejlepší finanční guru na světě, má jeho nástupce Ben Bernake plné ruce práce, zrovna jako kormidelník, zoufale se snažící proplout mezi nebezpečnými skalisky a proudy. Objevují se dokonce pochybnosti, zda éra dolaru jako měny pro mezinárodní obchody není definitivně u konce.
Uprostřed toho všeho přišla pro staré dobré platidlo přece jenom jedna pozitivní zpráva. Ani ve víru změn z bankovek nezmizí nápis „V Boha doufáme“. Rozhodl o tom federální soud v Kalifornii, který posuzoval stížnost, že zmínka o Bohu má charakter náboženský, nikoliv ústavní. Ve Spojených státech platí, jak známo, přísné oddělení církví od státu, takže podobné námitky se čas od času objeví. Dva soudci proti jednomu dospěli nicméně k závěru, že nápis má povahu ústavní a sekulární charakter státu nikterak neporušuje.
Slova „V Boha doufáme“ mají zajímavou historii. O jejich umístění na bankovky se vedl velký boj. Jedním z argumentů bylo to, že Američané potřebují jednotící myšlenku, jakýsi centrální bod v těžkém období. Během války byl ale striktně proti například prezident Roosevelt, takže zastáncům se podařilo prosadit patřičný zákon až za prezidenta Eisenhauera 11. července roku 1955. První bankovky s tímto nápisem se pak objevily v roce 1957.
Bylo to v době, kdy svobodný svět obcházelo strašidlo komunismu a Stalinův nástupce Nikita Chruščov hrozil Západu pyšnými slovy „my vás pochováme“. Odezvou Američanů na ateistický systém bylo to, že se nekompromisně přihlásili k duchovním hodnotám. A každý ví, jak nakonec všechno dopadlo. Komunistický systém se zhroutil, Sovětský svaz prohrál studenou válku a (k naší radosti) zmizel z mapy světa. Demokracie přišla do zemí, kterým byla dlouhá léta odpírána. Amerika se stala naopak jedinou supervelmocí jak politicky, tak i hospodářsky.
Doufat v Boha se v tomto případě vyplatilo. A nejspíš se to vyplatí i do budoucna – i když se jedná o víc, než je nápis na bankovkách.
