Nezavírejte okna svých domovů...
Nezavírejte před rasismem okna svých domovů, ani své oči, ani svá srdce, ani svůj rozum. Zítřek je totiž Mezinárodním dnem boje za odstranění rasové diskriminace. Co připomíná? To, že společnost by měla trvale usilovat o rozpoznávání a včasné potlačení projevů rasismu. Boj proti rasismu nikdy nekončí – a je důležité, že se v něm angažují i církve.
Nezavírejte oči před rasismem a nenechte lhostejnost ovládnout vaše srdce - i tak se dá vnímat den, který apeluje proti rasové diskriminaci. Ale připomínat si nebezpečí plynoucí z rasistických postojů jednou za rok nestačí. Jde o to, abychom měli kontrolky vůči rasismu zažité a zautomatizované - což souvisí s výchovou a na tomto poli je ještě hodně neorané půdy. V tomto smyslu hovoří biskup Ladislav Hučko, delegát České biskupské konference pro Romy, menšiny a migranty.
Ladislav Hučko: „Člověk lehko zapomíná a nechává se někdy strhnout svými pudy. Člověk je sice racionální, ale někdy na to zapomene... neuvažuje, a jedná jenom z náhlého popudu. A právě to bychom si měli uvědomit: že ten náhlý popud není zdravý.“
Všichni jsme děti Boží, od kolébky do hrobu. A také - máme stejnou důstojnost, připomínají biskupové ve svém prohlášení proti rasismu. A teolog Daniel Herman dodává, že lhostejnost vůči projevům rasismu je mimořádně nebezpečná a společnost by měla být vůči těmto jevům rozhodně citlivější.
Daniel Herman: „Jsem přesvědčen, že se naše společnost dosud nevyrovnala například s problematikou romského holocaustu. Je to teprve vlastně pár let, kdy byl odhalen první památník obětem vyhlazování Romů v Letech u Písku, a dodnes nevyřešenost pietního místa v tom prostoru bývalého koncentračního tábora v Letech je podle mého názoru alarmující. Možná že mnoho posluchačů ani neví, že vlastně devadesát procent českých Romů nepřežilo druhou světovou válku, dobu nacismu. A nebyly to jenom oběti německého nacismu, bohužel. I náš vlastní podíl na jejich likvidaci tam hrál velice důležitou roli. Společnost by právě na základě naší historické zkušenosti, jednak s vyhlazováním Židů, ale i právě i s pronásledováním Romů, neměla být rozhodně lhostejná.“
Ještě i v naší době žijí přímí svědkové rasového pronásledování z druhé světové války, připomíná Daniel Herman. Za alarmující považuje fakt, že navzdory svědectvím a historickým faktům se objevují hlasy, které zpochybňují skutečnost holocaustu.
Daniel Herman: „A na našich náměstích a ulicích pochodují neonacisté. Zatím pouze Praha a Pražané se dokázali tomuto nebezpečí, této - posluchači mi dovolí - drzé výzvě neonacistů, jasně postavit a říci své NE. Ale v řadě jiných měst prostě lidé raději začali zavírat okna! To si myslím, že je prostě špatně. A že takovéto signály existují i v jiných evropských zemích, je opravdu na pováženou a je třeba v tomto smyslu mít naprosto nulovou toleranci.“
Hranice mezi rasismem a normálními postoji slušného člověka - jaká je? Je to silný bezpečnostní val, anebo křehké cosi, co rozboří kdejaké iracionální hnutí mysli?
