Společnost je vyhládlá po noblese a slušnosti
"Velikonoce - to je rukopis, na kterém jsou patrné různé vrstvy" - říká katolický kněz, profesor Tomáš Halík a dodává : "Jednou vrstvou je odvěký velikonoční příběh, další vrstvou je to, čím bezprostředně žijeme. "A to, s čím se aktuálně vyrovnává církev a koneckonců i ostatní společnost...“
Tomáš Halík: „V této době v církvi žijeme mnoha bolestnými věcmi, a já si myslím, že je to takový velký jarní úklid v církvi, a že to k té době okolo Velikonoc patří. Snad to bude pročištění mnoha věcí, byť se to naštěsí příliš netýká naší české církve, tak přeci jenom - jsme součástí celosvětové církve. A trpí-li jeden úd, trpí všechny údy, jak říkal sv. Pavel...“
Česká scéna politická a veřejná se podle Tomáše Halíka rýmuje s tou nejméně šťastnou částí velikonočního příběhu. Zde je jeho příměr:
Tomáš Halík: „Ta Křížová cesta Ježíšova a celé to utrpení Ježíšovo mluví o člověku, na kterého se sneslo násilí, zrada, krutost i lhostejnost davu... ‘Lid stál a díval se‘ - se říká v Pašijích... A tento muž Ježíš prochází tou špínou a - nevrací to zpátky! Naopak - modlí se za své nepřátele ‚Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí‘...
Také my dnes jsme na politické scéně svědky nejrůznějších hrubostí, vzájemných napadání, podrazů... Já se setkávám s mnoha lidmi, zejména mladými lidmi, kteří cítí občanskou povinnost jít k volbám, ale zároveň říkají: ‚My nakonec půjdeme volit, ale půjdeme takříkajíc se zacpaným nosem a budeme volit relativně nejmenší zlo, takže to je velmi nešťastný způsob, jak se rozhodovat v zemi, která chce být zemí demokratickou.‘“
Protože v centru Velikonoc je naděje, drží se jí i Tomáš Halík ve své reflexi politické kultury. Spatřuje ji v lidské slušnosti a nekonfrontačním jednání, v noblesním stylu.
Tomáš Halík: „Já nevím, proč jsou ti politici tak fixováni na to, že když se budou trumfovat ve vzájemných hrubostech a útocích, tak že tím budou získávat. Já myslím, že ta naše společnost je dnes naopak vyhládlá po určitém druhu noblesy nebo prostě obyčejné lidské slušnosti. Čili v tom velkém dramatu Velikonoc najdeme spoustu různých motivů a já si myslím - a bylo by to i mé velké přání pro velikonoční čas - abychom víc než ten hluk, hrubost, násilí a všechno to ostatní, co naplňuje ulice tohoto světa, slyšeli také to, co vychází z Kristova postoje, který neodplácí zlem za zlo a který vede k nějaké nové dimenzi života. K naději, která často musí projít také tou temnou stránkou, musí vystoupat na ten kříž, musí strpět nejrůznější surovosti, ale přeci jen - ten, kdo zůstává věrný tomu, co je podstatné, tak - byť se zdálo, že je naprosto zašlapán těmi silami tohoto světa, tak nakonec přeci jenom - tato pravda se ukazuje jako pravdou vítěznou.“
