Původních českých knih o vztazích křesťanů a židů není mnoho, zvláště ne těch, které by čtivou a přehlednou formou přiblížily dějiny této často nelehké blízkosti. Dílo Alžběty Drexlerové „Jákob a Ezau na cestě k smíření? Dějiny židovsko-křesťanských vztahů“ právě proto může zaujmout.
Kniha vznikla jako vysokoškolské skriptum, ale dozajista vyhoví i zájmům širší veřejnosti. Autorka v ní kombinuje chronologický popis dějin s hlubšími sondami do některých významných témat židovsko-křesťanských vztahů, přičemž nabízí pohled na základě nejnovější židovské i křesťanské odborné literatury.
Tento pohled je v mnoha ohledech překvapivý. Až donedávna jsme totiž byli zvyklí vnímat židovství a křesťanství jako dva odvěké nepřátelské tábory, jejichž obyvatelé mezi sebou záhy postavili vysoké zdi. Pokud mezi oběma skupinami docházelo ke komunikaci, měla být výhradně negativní, vnímaná jako ohrožení vlastní autenticity.
Ve druhé polovině dvacátého století si historikové a teologové začali uvědomovat souvislost mezi staletími křesťanského antijudaismu a jeho hrůzným vyvrcholením během tragédie šoa. Na křesťanské straně došlo ke zcela zásadní proměně vztahů k židovství, přičemž se mnohé církve zřekly misijní činnosti vůči Židům a uznaly stále trvající vyvolenost Izraele. Navíc došlo k mnoha významným archeologickým objevům a vůbec k prudkému vývoji historických věd, vnášejícím nové světlo do křesťansko-židovského soužití.
V důsledku toho se zformoval nový vědecký pohled, který nepopírá konfliktní povahu židovsko-křesťanských vztahů, ale odhaluje donedávna nepředstavitelnou míru vzájemného vlivu mezi oběma náboženstvími na náboženské, liturgické i kulturní rovině. Tento vliv přitom nevedl k rozostření hranic mezi oběma náboženstvími, ale naopak k jejich vyjasnění a povzbuzení jak židovských, tak křesťanských tradic.
Z této nové perspektivy Alžběta Drexlerová ve své knize popisuje obecnou společenskou situaci na území Izraele v Ježíšově době, proces rozcházení mezi Židy a křesťany i období, kdy se Římská říše stala křesťanským impériem. V období středověku se autorka věnuje První křižácké výpravě a jejím důsledkům, obviněním Židů z rituálních vražd a ze znesvěcení hostie, židovsko-křesťanské polemice i vyhánění Židů z měst a zemí. Po kapitole shrnující vývoj od protestantské reformace až k židovské emancipaci se autorka v posledních čtyřech kapitolách podrobně zabývá židovsko-křesťanskými vztahy po šoa.
Kniha „Jákob a Ezau na cestě k smíření? Dějiny židovsko-křesťanských vztahů“ obsahuje i přílohu pramenných textů a obsáhlou aktuální bibliografii.