Církevní školy
Začal nový školní rok. Vedle škol státních a soukromých otevřely své dveře studentům i školy církevní. Představují pro dnešní mladé lidi ještě lákavou alternativu vzdělávání?
Církevní a klášterní školy bývaly ve středověku jediným zdrojem vzdělávání. Změnu přinesla sekularizace. Církev ztratila politickou moc a vlastní školy začíná stavět i vyšší šlechta. Místo církevních škol ve vzdělávacím systému se v historii hodně proměňovalo. Dnes by lidé měli na jejich půdě nalézat bez ohledu na svoji víru bezpečí a solidaritu, říká teolog a pedagog Martin Chadima.
Martin Chadima: „Mělo by se to projevit i ve vyučování i učitelé by měli mít takový originální osobní přístup a samozřejmě by tam měla být nabídka modlitby bohoslužby, mše svaté, čili měly by být jakýmisi ostrovy míru a klidu a takové té křesťanské lásky.“
Církevní školství podle Martina Chadimy nepodléhá tolik liberálnímu myšlení a studenti jsou vedeni více k tomu, aby si uvědomovali své kořeny.
Dějiny Evropy jsou křesťanské a jsou vázané na osobu Ježíše z Nazareta.
A pokud se to mladým lidem vykládá živým způsobem, zajímá je to.
Martin Chadima: „Mám štěstí, že mohu od prváku učit dějiny filosofie a myšlení tak, že tam mám i židovství a křesťanství. A když překonáte ty prvotní předsudky, které si studenti nesou z domovů vůči židům, křesťanům a často vůči náboženství, protože jejich rodiče prostě vyrůstali v ateistickém systému a podáte tato náboženství zajímavou formou a hlavně ukážete že jsou o lidech, že i Ježíš a svatí byli lidé, kteří měli své potřeby, své problémy své starost, měli úplně stejná traumata jako mají ti student, pokud se vám to podaří tak vám mohu garantovat, že studenty to zajímá.“
Dnešní středoškoláci jsou vyspělejší a sebevědomější než generace jejich rodičů, ale jsou to lidé stejně citliví.
Martin Chadima: „Pod maskou suverénů, se často skrývají velmi křehké bytosti které se setkávají s tím, že jejich rodiče si nerozumí, že jejich rodiče nemají na ně čas, jsou to lidé, kteří mají své problémy a nemají se komu svěřit. Tady je důležité, aby učitel nezapomněl na to, že jeho práce s mladým člověkem nekončí zvoněním ale jde dál přes celý den.“
To samozřejmě neplatí jen pro církevní školy, i když ty by měly na zájem o druhého člověka a rozvoj osobnosti klást zvláštní důraz.
