Hana Volavková - významná osobnost Židovského muzea v Praze
V letošním roce uplynulo 25 let od úmrtí Hany Volavkové, jedné z nejvýznamnějších osobností Židovského muzea v Praze. To jí na podzim věnovalo samostatnou výstavu a vzpomínkový večer. Život a dílo Hany Volavkové si na sklonku roku, spjatém s jejím výročím, připomeneme i v našem pořadu. Její medailón připravila Magda Veselská.
Hana Volavková se narodila roku 1904 ve východočeské Jaroměři. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové se chtěla stát učitelkou, nakonec se ale rozhodla pro dějiny umění. Po ukončení studií pracovala v pražské Městské knihovně a později v knihovně Umělecko-průmyslového musea v Praze, publikovala své první odborné texty. Zároveň byla kurátorkou výstav a redigovala výstavní katalogy, krátkými texty přispívala do časopisů. Na některých projektech spolupracovala se svým budoucím manželem, významným českým historikem umění Vojtěchem Volavkou, za kterého se provdala v roce 1933. O rok později se jim narodil syn Jan, který dnes žije ve Spojených státech a je světově uznávaným psychiatrem.
Pro svůj židovský původ byla Hana Volavková v roce 1939 z práce vyhozena. V roce 1943 ale dostala nabídku připojit se k malému týmu, který při pražské Židovské náboženské obci budoval muzeum z liturgických předmětů, knih a archiválií shromážděných ze všech tehdy existujících židovských obcí v tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Ve válečném Ústředním židovském muzeu se podílela na tvorbě sbírek a na přípravě instalací, které ovšem nebyly přístupny veřejnosti. V únoru 1945 byla deportována do Terezína.
Po skončení 2. světové války byla Hana Volavková jediným členem odborného muzejního týmu, který válku přežil. Mezi oběťmi šoa byla také značná část její rodiny. V poválečné hektické době se ujala složitého úkolu uhájit sbírky muzea v neporušeném stavu a vytvořit z muzea profesionální instituci.
V roce 1950 převzal sbírky muzea stát a Hana Volavková stála před dalším nelehkým úkolem: zachovat existenci muzea i v podmínkách režimu, který židovským tématům nepřál. Také tentokrát uspěla. K jejím nejvýznamnějším projektům patřilo zejména vybudování památníku českým a moravským obětem šoa v Pinkasově synagoze, propagace dětských kreseb z Terezína a péče o židovské nemovité památky. V roce 1961 muzeum pod tlakem komunistických úřadů opustila a mohla se znovu věnovat své práci v oboru dějin umění. I zde si dokázala získat velký respekt kolegů. Hana Volavková zemřela v roce 1985 v Praze.
