Mosty do Tel Avivu

16. leden 2011

Jiří Šulc vstoupil do české literatury románem „Dva proti Říši“ v roce 2007 a hned za něj získal Literární cenu Knižního klubu. Jeho próza o atentátu na Heydricha zaznamenala i skvělý komerční úspěch. A dobře se bude zřejmě dařit i nejnovější Šulcově knize „Mosty do Tel Avivu“. Recenzi k ní napsal Vladimír Karfík.

Stačilo otevřít nový román Jiřího Šulce „Mosty do Tel Avivu“, přečíst první tři strany a bláhové přesvědčení, že o tragickém osudu milionů Židů za nacistické genocidy vím skoro vše, rychle vzalo za své. Jiří Šulc otvírá drama statisíců Židů, kteří koncem války na poslední chvíli unikli smrti, otřesným vražedným pogromem v polských Kielcích na počátku léta šestačtyřicátého roku. Na tři sta padesát tisíc Židů si sice zachránilo holý život, ale nenašlo své domovy, nikdo v Evropě je nechtěl, a tak léta trpěli v nejrůznějších utečeneckých lágrech, znovu v nelidských podmínkách.

Jiří Šulc je autor, který ctí dějinná fakta, a když jimi výjimečně nějak posune, v závěrečné poznámce vysvětlí, kde to učinil. Přiznávám, že nejprve mnou otřáslo to, o čem jsem se dočetl, a teprve pak jsem byl schopen uvažovat, jaká je to kniha. Historický záběr je tentokrát širší než u knihy z období heydrichiády, líčí se tu tři poválečné roky, kdy se židovští bezdomovci snažili dostat do britského mandátního území v Palestině a zbudovat tam bezpečnou domovinu. Jenomže tupé Brity ani zkušenosti šoa, ani pohled na zbídačené oběti nepřiměl změnit počty imigračních povolení, stanovené na počátku dvacátých let.

Šulc poctivě líčí děje, které až do poslední strany jsou otřesným, nevymyšleným dramatem, jehož průběh bere dech. Jde totiž nejen o exodus do Zaslíbené země, ale také o krvavé uhájení životů na palestinském území. Bylo tedy logické, že jedním z hlavních motivů byla snaha opatřit si zbraně. Tady vstupuje do hry Československo, jeho zbraně a letadla, složitá jednání, jak je získat a jak je ještě složitějšími cestami tajně a co nejrychleji dopravit na místo. Znovu šlo totiž o život.

Jiří Šulc

Významnou součástí románu je jak politika izraelského státu ještě před jeho vznikem, tak vnitřní politika Československa, kde se v té době systematicky připravoval únorový puč. Dějinní hráči tu vystupují přímo, pod svými jmény: Ehud Avriel i Jan Masaryk, Gottwald i Ben Gurion.

Vedle toho jsou v Šulcově románu „Mosty do Tel Avivu“ vylíčeny protichůdné a složité zpravodajské hry na české, britské i americké straně. Šulc přitom vše vylíčil s precizní znalostí historické situace a zároveň se schopností dramatického podání ve střizích až filmových. Román čtenáře chytne hned na první straně a do posledních slov ho nepustí.

autor: Vladimír Karfík
Spustit audio