Od smrti Jana Pavla II. uplynulo 6 let

„Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde,“ citoval papež Jan Pavel II. Nový zákon ve své závěti. A pokračoval: „Tato slova mi připomínají poslední povolání, které nadejde, až bude Pán chtít. Chci ho následovat a chci, aby mě všechno, co je součástí mého pozemského života, připravovalo na tu chvíli“.

Jaký vlastně byl tento výjimečný muž, jehož poslední chvíle sledoval před 6 lety sledoval celý svět? Historik Jaroslav Šebek ho popisuje takto:

Jaroslav Šebek: „Sice byl vrostlý do konzervativní podoby zbožnosti, tak typické pro polský katolicismus, který ztělesňoval, ale současně dokázal obdivuhodným způsobem překonávat bariéry a různé cesty. A také otevírat cestu pro poznání, jak uvnitř katolické církve, tak mezi křesťanskými církvemi. Stejně tak ale mezi náboženstvími, nebo lidmi, jak je někdy nazýváno, dobré vůle.“

Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Wojtyla, byl na Petrově stolci přesně 26 let, 5 měsíců a 17 dní. Během svého pontifikátu se první slovanský papež snažil důsledně vtělovat myšlenky a ducha 2. vatikánského koncilu do církevní praxe.

Jaroslav Šebek: „Snažil se i v tomto duchu vytvářet řadu projektů, které v jeho době byly naprostou novinkou a možná, že už dnes je bereme jako samozřejmost. Jako je například rozmar dialogu mezi křesťanstvím a židovstvím, otevření se křesťanství například vůči islámu. Ale také důležitý projekt Mea culpa, kde se omluvil poprvé v historii církve za provinění, která spáchali křesťané a katolíci v různých staletích a za různých okolností. “

Jan Pavel II. navštívil 131 států, podnikl 146 apoštolských cest po Itálii a 104 cest do zahraničí. Živě se zajímal také o život mimo církev. Je mu připisován například nemalý vliv na pád komunismu ve Východní Evropě. Často dokázal pojmenovat problémy, které jiní jen nejasně tušili, říká Jaroslav Šebek.

Jaroslav Šebek: „Jeho myšlenky z mého pohledu měly nadčasovou hodnotu. A ukazuje se například i z hlediska jeho projektu v rámci sociální nauky církve, jak prozíravý byl. Už v zápětí po pádu Berlínské zdi upozorňoval na problémy, které v sociální a ekonomické sféře mohou nastat. A ony skutečně nastaly.“

O životě Jana Pavla II. bylo napsáno už mnohé. Stejně jako Jaroslav Šebek se ale i husitský kněz a teolog Martin Chadima domnívá, že na objektivní hodnocení jeho pontifikátu uplynula krátká doba.

Martin Chadima: „Právě ten jeho politický rozhled, jeho kulturní fundovanost, jeho sportovní srdce a jeho otevřená mysl, protože on byl člověk nesmírně otevřený a inteligentní, toto stále ještě čeká na objektivní a hlubší zhodnocení.“

Především závěr jeho života byl poznamenán nemocí. Před zraky světa odcházel muž, jehož pontifikát byl třetí nejdelší v historii církve. Už ve chvíli smrti se začalo mluvit o jeho blahořečení. To by mělo nastat symbolicky 1. května.