Daniel Raus: Konečně dobrá rezoluce
Ve čtvrtek přijala Rada OSN pro lidská práva rezoluci, která si zaslouží pochvalu. Týká se náboženské tolerance. U zmíněné organizace je takový krok v pozitivním smyslu překvapení.
Mají zákony chránit jednotlivá náboženství, nebo radši jejich věřící? Tahle otázka zní možná poněkud akademicky, ale ve skutečnosti má naprosto zásadní dopad na to, jak jsou vnímána lidská práva. V jednom případě se totiž chrání věroučné systémy se svými doktrínami a tabu, zatímco v druhém případě se chrání konkrétní lidé.
Smutně proslulá Rada OSN pro lidská práva přijala tentokrát rezoluci, založenou na správném principu ochrany jednotlivců. Pro mnoho pozorovatelů je to milé překvapení, ne-li rovnou důkaz, že zázraky se občas dějí i na půdě OSN. Už dlouhá léta totiž platí, že lidským právům by nejvíc prospělo zrušení této Rady. Je totiž pod vlivem problematických zemí, jež prosazují zájmy svých režimů.
Není to tak dávno, co odsoudila Švýcarsko, které si v referendu dovolilo odmítnout výstavbu nových minaretů (nikoliv mešit). Kritizovala mírně excentrického amerického pastora za pálení Koránu, a to i přesto, že pastor od onoho pošetilého činu upustil. Hlavně ale prosazuje různá provolání, podle kterých je urážka islámu porušením lidských práv. Jinými slovy, karikatura proroka Mohameda není svobodou projevu, ale zločinem, který zaslouží trest.
Na špatné rezoluce Rady pro lidská práva se pak odvolávají takové země, jako je Pákistán, který má dodnes zákon proti rouhání, a jeho porušení trestá smrtí. Dva známí politici, kteří tam bojovali za zrušení onoho zákona, byli brutálně zavražděni. Nepřímý podíl na jejich smrti mají tedy i dokumenty Rady, které mimochodem protiřečí mezinárodnímu právu.
Podívejme se ale na nynější rezoluci. Pozitivní je už to, že se v ní nemluví o „hanobení náboženství“. Konstatuje se tam sice, že k útlaku věřících dochází všude na světě (rozuměj především v západních zemích), nicméně v textu je zachován princip ochrany jednotlivců, nikoliv náboženství.
Členské státy daly ovšem najevo, že se klidně vrátí ke staré kampani, pokud Západ nebude dostatečně chránit muslimy. Od takových zemí, jako je Pákistán či Saudská Arábie to zní skutečně jako morální imperativ.
