O Velikonocích slaví i Židé – a to svůj svátek Pesach
Křesťanské Velikonoce se slaví přibližně ve stejné době jako židovský svátek Pesach – a není to náhoda. Právě z Pesachu se vyvinuly křesťanské svátky ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše. Ovšem události, které Pesach připomíná, zůstaly součástí křesťanského vnímání světa.
Kdo by neznal příběh o tom, jak Mojžíš vedl spor s faraónem, vyvedl Izraelity z Egypta, přešel s nimi Rákosové moře a přivedl je na poušť do svobody?! A to je vlastně i hlavním tématem Pesachu. Tento svátek patří k nejtajuplnějším, ale také nejveselejším okamžikům židovského roku. Slaví se po osm dní a letos připadl právě na tento týden.
Odchod izraelských otroků z Egypta začíná právě Velkou nocí – okamžikem, kdy Hospodin pomocí zázraků umožnil svému lidu uprchnout z moci faraóna. Podle knihy Exodus se tak stalo narychlo, a Židé před útěkem nestačili připravit obvyklý chléb a jedli jen nekvašené placky – proto se Pesachu říká také „svátek nekvašených chlebů“. A pojídání macesů a vůbec zbavení domácnosti všeho kvašeného je dodnes součástí pesachových rituálů. Jedí se také další symbolické potraviny, jako třeba hořké byliny, které mají připomínat tíhu otroctví a nebo směs jablek, oříšků a vína, připomínající hlínu, z níž otroci vyráběli cihly pro faraóna.
Jedí se také vajíčka. I Pesach je totiž vnímán jako svátek jara. Mimochodem, pesachová večeře je velmi dlouhá, a trvá hluboko do noci – jako kdyby se její účastníci chystali už už vyrazit na cestu za svobodou.
K pesachovým rituálům patří i pojídání beránka – toho měli podle líčení Exodu Izraelité v Egyptě obětovat 14. dne jarního měsíce nisanu a jeho krví označit veřeje svých dveří, aby jejich domovy Bůh poznal, až bude procházet faraónovou zemí na Nilu. Po staletí pak starověcí Židé každoročně obětovali beránka v jeruzalémském chrámu. Dnes se beránek neobětuje, a během pesachové večeře se jehněčí maso obvykle ani nejí. Velikonoční beránek je na svátečním stole symbolicky zastoupen jen v podobě opečené ovčí kosti.
Právě symbol beránka spojuje židovský Pesach s křesťanskými Velikonocemi – podle křesťanského výkladu byl Ježíš jako ukřižovaný Syn Boží definitivním obětním beránkem, který svou smrtí vykoupil lidstvo. Křesťané si tedy už dva tisíce let o Velikonocích připomínají právě Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání. Vzpomínka na vysvobození izraelských otroků se však v křesťanské kultuře zachovala, a mnohokrát se znovu vynořila jako symbol touhy po volnosti, jak o tom svědčí třeba černošské spirituály, které situaci amerických otroků viděly právě starozákonní optikou. Ostatně i taková kreslená pohádka Lví král je inspirovaná pesachovým příběhem.
