Proč syrští křesťané podporují režim Bašára Asada?
Křesťané v arabských zemích zažívají stále těžší časy, zejména v Egyptě, kde v posledních měsících došlo k řadě útoků na koptské kostely s četnými ztrátami na životech. Teď se začínají bát i křesťané v Sýrii, píše agentura Reuters. Stejně jako v Egyptě tvoří v Sýrii menšinu, která si nepřeje svržení starého režimu. Obávají se ztráty svobody náboženského vyznání – starý režim je sice autokratický, ale sekulární a mohli by ho nahradit islámští fundamentalisté. Většinovým náboženstvím v Sýrii je sunnitský islám, ale za čtyřicetileté vlády menšinových alawitů měly náboženské menšiny neomezenou možnost praktikovat svou víru. Křesťané v Sýrii tu svou vyznávají už dva tisíce let od dob, kdy tam působil apoštol Pavel.
Nyní však se stále větším znepokojením sledují, jak jejich souvěrci prchají před sektářským konfliktem z Iráku, i opakované útoky na křesťany v Egyptě, a je jim jasné, že případný pád režimu Bašára Asada by neznamenal nic dobrého ani pro syrské křesťany. Proto Asada podporují a doufají, že se povstání nerozšíří, řekl agentuře Johana Ibrahim, syrský pravoslavný arcibiskup v Aleppu. Protivládní protesty vypukly před dvěma měsíci, a i když se jich řada křesťanů aktivně účastní, církev je nepodporuje. Ti, které agentura oslovila, zdůraznili, že podporují reformy, ale nikoli změnu režimu, jež by mohla Sýrii roztříštit a přivést k moci islamistické skupiny.
Předseda Syrské ligy Habíb Afrám uvedl, že všichni křesťané v Sýrii, ať už pravoslavní, arménští, asyrští, maronité, anglikáni nebo katolíci, se především považují za syrské občany. Křesťanská komunita v Sýrii podle odhadů tvoří asi šest procent obyvatel, což je o čtyři procenta méně než v polovině minulého století. V dnešní Sýrii však mají stejná práva jako muslimové, jen s tím omezením, že prezidentem musí být muslim. Jeden nejmenovaný církevní představitel připustil, že syrský režim neuznává jejich etnický původ a křesťané nesmějí založit stranu, ale to se týká všech Syřanů. Přiznal také, že všechny menšiny na Blízkém východě dávají přednost vojenské vládě.
V regionu, kde menšiny čelí stále vážnějším hrozbám a roste napětí mezi sunnity a šíity, je Sýrie stále útočištěm mnoha křesťanů. Jejich souvěrci v Iráku jsou stále častějším terčem útoků, z nichž nejhorší v říjnu připravil o život 52 lidí v Bagdádu. V Egyptě jich naposledy minulý týden zahynulo dvanáct jen proto, že si někdo vymyslel, že křesťané unesli ženu, jež konvertovala k islámu. Podle syrských církevních představitelů nepřinesly změny v arabských zemích křesťanům dostatečnou ochranu. Cenu za arabské revoluce tak platí menšiny.
Někteří křesťané cítí stejné sektářství i v revolučních sloganech syrských protivládních aktivistů. Sámir Lahám, který má na starosti ekumenické vztahy na Řeckém pravoslavném patriarchátu, upozorňuje, že syrské protesty většinou propukají po muslimských modlitbách, které jsou jednou z mála legálních příležitostí ke shromažďování, a to dává demonstracím jakýsi „náboženský charakter“. Křesťané se bojí, že aktivisté mají tajný plán proměnit syrský režim v náboženský, jejž by řídili lidé, kteří „neumí přijmout jinou kulturu“.
Asadův otec Háfiz začátkem osmdesátých let potlačil ozbrojené povstání islamistů z Muslimského bratrstva. Islámský vliv se od té doby rozšířil po celé společnosti stejně jako v ostatních zemích na Blízkém východě a režim se snažil zapojit do vlády umírněné muslimské politiky. Arcibiskup Ibrahim uvedl, že křesťanské církve odrazují věřící od účasti na protestech a dalších akcích proti Asadově vládě. „Máme stejné názory na korupci a reformy jako demonstranti, ale tyto požadavky by mě neměly vést k účasti na něčem, co nás připraví o domov a vlast,“ zdůraznil.
