Nová ekumenická komise má připravit Husovo jubileum v roce 2015
Jan Hus je jednou z klíčových osobností našich dějin. To je důvod, proč bychom se na šestisté výročí jeho upálení v roce 2015 měli dobře připravit. S tímto záměrem vznikla ekumenická komise, která sdružuje představitele 3 největších církví u nás - katolické, českobratrské evangelické a husitské a také zástupce akademické obce.
Jan Hus je podobně jako svatý Václav jedním z velkých symbolů našeho národa. Je také jednou z klíčových osobností našich duchovních dějin. Nově vzniklá komise se chce především věnovat významu a odkazu této osobnosti, chce se zaměřit na takzvaný druhý život Mistra Jana, to řekl na tiskové konferenci prezident České křesťanské akademie profesor Tomáš Halík.
Tomáš Halík: „Hus jako symbol byl vystaven mnoha přemalbám, mnoha pokusům nejrůznějších ideových a politických směrů si ho přivlastnit. Dneska většina lidí, když se řekne Hus, tak si vybaví ty Vávrovy filmy a to, jakým způsobem se snažila Husa zmocnit komunistická propaganda.“
Hus se stal projekčním plátnem, na které si v průběhu staletí promítaly nejrůznější zájmové skupiny a ideologické proudy svoje vlastní ideály.
Jaroslav Šebek: „Dá se říct, že druhý život Mistra Jana Husa začíná už v okamžiku jeho smrti na hranici v Kostnici, ale řekl bych, že ty největší peripetie prožívá ten druhý život v období 19. a 20. století, kdy se Hus stává víc než náboženským symbolem, spíše ikonou národnostního a sociálního boje.“
Říká historik Jaroslav Šebek.
Jaroslav Šebek: „A řekl bych, že právě ty největší turbulence kolem Husa přináší pak První republika, kdy Hus a vlastně všechny reformační tradice se stávají oficiálními tradicemi nově vzniklého Československého státu a jsou do jisté míry stavěny do takového kontrapunktu k těm katolickým a konzervativním tradicím a řekl bych, že právě v této době taky nejvíce jiskří střet mezi jednotlivými tradicemi.“
Už v polovině 80. let z iniciativy teologů Mádra a Zvěřiny vznikla komise, která se zabývala pozitivnějším vztahem katolické církve k Husovi. Pozitivně se o Husovi vyjádřil také Jan Pavel II. při své první návštěvě u nás. V návaznosti na to vznikla ekumenická komise. Vrcholem její práce bylo sympozium na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kdy Jan Pavel II. uznal morální odvahu Husovu a přiznal mu přední místo mezi reformátory církve.
Tomáš Halík: „Já se domnívám, že Hus přes to všechno je osobností mezi konfesemi, mezi staletími a mezi národy. On není pouze jevem českým, má co říci evropskému vývoji, není pouze majetkem nějaké církevní tradice, byl a zůstal katolickým knězem, miloval svoji katolickou církev a chtěl, aby byla obnovena v duchu evangelia, nicméně tento katolický kněz předjímal mnohé prvky reformace, takže dnes víme, že si ho nemůže přivlastnit žádná z těch tradic, že je mezi námi ne jako hradba, ale jako most.“
Co je tedy z odkazu Mistra Jana dnes nevíc inspirativní?
Jan Lášek: „Já si osobně myslím, že je to otázka svědomí. Jan Hus totiž měl svědomí a to už si může každý přebrat sám.“
Uzavírá děkan Husitské teologické fakulty profesor Jan Lášek. Zodpovědnost vůči vlastnímu svědomí v dnešní době krize jakékoli autority je bezesporu velké společenské téma, kdy nám středověký myslitel rozhodně může být příkladem.
