Jednání státu s církví očima Joela Rumla
Církve tento týden přistoupily na návrh vládní komise týkající se majetkového narovnání. Vedle navrácení 56% majetku se počítá i s finanční kompenzací ve výši 59 miliard korun. Přechodné období, po které budou ještě platy duchovních a administrativy vypláceny ze státního rozpočtu, bude předmětem další diskuse. 25. srpna se tak zástupci vlády a církví znovu sejdou.
Právě teď je naším hostem po telefonních linkách předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Dobrý den.
Joel Ruml: „Dobrý den.“
O majetkovém vyrovnání s církvemi se v podstatě v různých obměnách hovoří už od roku 1999. V čem je podle Vás ve čtvrtek dojednaný kompromis jiný nebo lepší, než návrhy předešlé?
Joel Ruml: „Já myslím, že se podobá tomu, co bývalo. Jednání se zkrátka posunulo do takové fáze, že už je na parlamentu a zákonodárcích, aby to dopracovávali. Takže do jisté míry jsme zase v bodě, kdy budeme odkázáni na projednávání parlamentu a v tom je ten návrh podobný. Jiný je asi v tom, že se i mezi církvemi dojednává rozdělení naturálního a finančního plnění, to před tím nebývalo. Před tím bývalo, nebo v tom roce 2008, na který se navazuje nejvíc, tam se mezi církvemi dělila finanční náhrada, teď je to kombinované. Tak to je trochu jiné.“
V souvislosti s dohodou o navrácení majetku církvím je třeba zmínit ještě jednu věc. Ve společnosti se opakovaně objevují námitky, že stát na církve doplácí. Jak je to s výnosy ze státem zabaveného majetku? Kolik peněz jde na financování církví?
Joel Ruml: „V současné době je to asi miliarda a půl. V nějakých formách to financování církví trvá už přes šedesát let. Bylo postaveno právě na tom, že stát odebral církvím nějaký majetek a zavázal se ho podle nějakého zákona, který dodnes platí, splatit. A národohospodáři spočítali tenkrát v roce 2007 – 2008, že za těch více jak šedesát let ten církevní zabavený majetek vydělal přes asi 220 – 240 miliard pro státní rozpočet a stát církvím za stejnou dobu dal asi přes šedesát miliard. Takže se zhruba došlo k číslu asi 160 – 170 miliard, kterými církevní majetek dotoval stát v průběhu šedesáti let. Takže ono je to někdy trochu populistické, když se říká, že společnost, daňový poplatník doplácí na církve. Ono to při takovém širším pohledu vypadá trochu jinak.“
Možná ještě jednou ten širší pohled společnosti– ozývají se totiž námitky, že právě zejména v době ekonomické krize není od církví příliš ohleduplné, když zatíží státní rozpočet vyplácením finančních kompenzací. Nemůže takový postup z dlouhodobého hlediska třeba poškodit církve právě v očích veřejnosti?
Joel Ruml: „To víte, že může. Samozřejmě, že je to záležitost ovšem zase trochu jinačí, protože to není vina církví, že se to dostává do takové fáze až dnes. Sama jste na začátku říkala, že se to řeší od roku 1999, nakonec zákon o půdě už je někdy ze začátku devadesátých let, kde je stanoveno, že majetek původně církevní je nyní zablokovaný a bude řešen novým zákonem, tzn. že od roku minimálně 1991 stát mohl využít času pro takové řešení a tenkrát ta krize nebyla. Ústavní soud teď sám politikům tohoto státu řekl: >Je potřeba s tím něco udělat, táhne se to, mnoho aktivity nevykazujete.< To znamená, že to není volba církví, že teď. Ale zase na druhou stranu musím říct, že církve žijí v této společnosti, žijí v této civilizaci, v tomto světě a vědí, že krize je – tíživá a vážná a dopadá do životů jednotlivců. To znamená, že církve nejsou těmi, kdo tzv. tlačí na pilu, aby zrovna teď se něco takového dělo. Ale čekají, že i v téhleté době se nějakým způsobem stanoví model, podle kterého už do jisté míry to bude vyřešeno a jestli stát uzná za žádoucí posunout vyplácení třeba až na roky, kdy si budeme myslet nebo očekávat, že krize skončí, tak je to na státu. Ale teď je dobré to opravdu schválit, projednat, podepsat patřičné smlouvy, schválit zákony a uvidí se podle ekonomické situace.“
Jak moc je tedy pravděpodobné, že to řešení dojednané mezi vládou a církvemi dostane potřebnou podporu i v parlamentu?
Joel Ruml: „Já odhaduji, nebo proto jsem začínal tak, jak jsem začínal, že v jednom ohledu jsme na stejném bodě, jako už to několikrát bylo. Teď už je to na parlamentu. Nevím, nedovedu odhadnout debatu v parlamentu. Rozložení sil je jasné – koaliční síly nebo koaliční vláda má značnou většinu, nebývalou vlastně ve srovnání s ostatními periodami, ale člověk vidí v novinách, že ani v té koaliční vládě není úplná shoda. Takže – naděje je, nemyslím si, že církve se nějakým způsobem budou hroutit, když to v zásadě nějak spadne, ale ublíží to hlavně společnosti.“
Předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml teď v Křesťanském týdeníku. Díky za Váš čas a informace, na slyšenou.
Joel Ruml: „Na shledanou.“
