20. srpna  2011 v 09:05  rubrika: Zprávy

Komunismus je náboženství bez Boha – reflexe srpna 1968

Fotografie z výstavy "1945 Osvobození...1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu", kterou 5. 8. 2008 otevřel Pražský dům fotografie, Autor snímku: Libuše Kyndrová - Foto: Press kit

Fotografie z výstavy "1945 Osvobození...1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu", kterou 5. 8. 2008 otevřel Pražský dům fotografie, Autor snímku: Libuše KyndrováFoto: Press kit

Už je to 43 let: nadějeplné Pražské jaro tehdy skončilo pod pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy a hned potom se do země připlížila normalizace. S jejím devastujícím vlivem na naši společnost se vlastně potýkáme dodnes, více než dvacet let po pádu totality. Okupace Československa byla příkladem toho, že tehdejší režim neměl žádné zábrany a ideje svobody a demokracie potlačoval všemi způsoby. Jak se okupace naší země dotkla církví?

Krylova píseň geniálně vystihuje atmosféru doby, kdy do naší země vpadla vojska Varšavské smlouvy se svými tanky, letadly, obrněnci, kulomety a podivnou mentalitou. Ale ještě předtím, než se za šíření tohoto songu začalo zavírat a normalizace padla na československý lid, bylo tu Pražské jaro. Čas nadechnutí a získání nových sil a nastavení nových mantinelů a pootevření nových bran - což platilo samozřejmě i pro církve, řády, kongregace, náboženské společnosti. Po okupaci ovšem přišla normalizace a utlumení tohoto krátkého rozkvětu. Co to znamenalo pro duchovní sféru, upřesňuje Daniel Herman, teolog a ředitel Úřadu pro studium totalitních režimů. 

Daniel Herman - ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů - Foto: Zbyněk Pecák

Daniel Herman - ředitel Ústavu pro studium totalitních režimůFoto: Zbyněk Pecák

Daniel Herman: „Většina diecézí byla zbavena svých biskupů, pokud byly ty diecéze obsazeny v rámci Pražského jara, tak po úmrtí těchto biskupů diecéze zůstaly neobsazeny, což je pro život - když vezmeme to katolické prostředí - naprosto zásadní. V Olomouci byla otevřena teologická fakulta, která musela být opět utlumena, zavřena. Opět bylo zabráněno řeholním ženským řádům přijímat nové členky, opět byla zlikvidována duchovní literatura, nastoupila cenzura, opět byly velké restrikce, které se týkaly života církví a náboženských společností mimo sakrální prostory - byla snaha zahnat je pouze do sakristií a do ghet, takže toto všechno nastalo.“ 

Proč vlastně totalitě byly církve takovým trnem v oku? Daniel Herman říká: byl to střet dvou systémů. 

Daniel Herman: „Mám na to takový svůj výklad, že komunismus je v podstatě náboženství bez Boha. Je to víceméně srážka ideových systémů, při nichž se setkáváme s tím, že na jedné straně skutečně byla síla té myšlenky, síla té ideje, na druhé straně byly tanky, ostnaté dráty a samopaly a každý uvažující člověk si z toho může sám udělat závěr, co je silnější: jestli to pravdomluvné slovo nebo jestli ty tanky. Prostě jsou tady určité hodnoty, které se nemusejí opírat o vojenskou moc a přežívají a ty, které se o tu vojenskou moc opírají, ale nečerpají - dovolím si říci "sílu z výsosti" - tak prostě sílu stejně nemají.“ 

Došli jsme... I když cesta byla dlouhá, úmorná a měla své oběti. Spřátelení bratři s tanky a kulomety a hranatými podivnými maringotkami jsou dávno pryč. A vrátka - ta jsou otevřená... 

 

 

Komunismus je náboženství bez Boha – reflexe srpna 1968

Vložit na svůj web

Autor:  Eva Hůlková  (ehů)

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace