Do kostela na kole

Strmý nárůst automobilové dopravy v posledních letech se nevyhnul ani církevnímu prostředí. V neděli jsou kostely doslova obleženy auty, jejichž majitelé si často neuvědomují, jak jejich praktický pomocník škodí životnímu prostředí - píše na internetu hlavní organizátor akce Marek Drápal z Jablonce nad Nisou.

Spolu s ekologickou sekcí České křesťanské akademie, odborem pro životní prostředí Českobratrské církve evangelické a křesťanskou enviromentální sítí se proto snaží přimět věřící, aby si jízdu na kole vyzkoušeli a podle možností v ní pokračovali.

Marek Drápal: „Určitě máme ohlas několika duchovních, kteří to podporují, ať už tím, že se fotí s účastníky nebo že sami jezdí do kostela na kole. Možná je ten ohlas větší mezi evangelickými faráři, protože v evangelické tradici to enviromentální hnutí někdy v sedmdesátých letech začalo, ale i rámci katolické církve je to už dnes dosti populární. Většina účastníků akce Do kostela na kole je dnes z katolické církve.“

Zatím však jde spíše o akci jednotlivých nadšenců, která na podporu církevních kruhů teprve čeká. Například na brněnském biskupství ani pražském arcibiskupství o ní nic nevěděli, i když by se patrně nebránili dát jí oficiální záštitu.

Do kostela na kole - ŘKC Ostrava Přívoz|foto: Marek Drápal

V sousedním Německu nebo Rakousku přitom není výjimkou, že na tzv. den bez aut i biskupové jezdí sloužit bohoslužby na byciklech. Církve se tam také hojně zapojují do snah o úspory energií nebo využívání obnovitelných zdrojů.

Téma úcty k přírodě jakožto k božímu dílu často zmiňuje i papež Benedikt XVI., který mimo jiné nechal instalovat solární panely i na střechy některých vatikánských objektů. Ekologie má pro něj v zásadě duchovní rozměr.

"Zdá se mi, že vnější znečištění, které zažíváme, je odrazem a projevem znečištění vnitřního, které opomíjíme," napsal např. v knize Křesťanství na přelomu tisíciletí. Mezi křesťany, zdá se, rezonuje tato myšlenka stále silněji.