Fotografie Karla Cudlína představují člověka v přirozeném stáří

6. listopad 2011

Již téměř dva měsíce je v pražské Galerii Roberta Guttmanna otevřena pozoruhodná výstava fotografií předního českého fotodokumentaristy Karla Cudlína. Je jí věnován náš další příspěvek.

Výstavu nazvanou „Stříbrný příliv“ připravila společně s autorem kurátorka uměleckých sbírek Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg. Expozice obsahuje 20 velkoformátových tisků, které autor poprvé představuje v barvě. Tento výběr doplňuje experimentálně pojatá videokoláž ze zdánlivě marginálních, útržkovitých záznamů, které jsou však podstatné pro přiblížení atmosféry a hlubší pochopení souvislostí tématu.

Snímky dávají nahlédnout do života seniorů soustředěných kolem Domova sociální péče na pražském Hagiboru. Toto zařízení vybudované a vedené Židovskou obcí v Praze je v provozu od května 2008 a zhruba od této doby zde také Karel Cudlín fotografuje. Díky dlouhodobé a soustředěné práci postupně vytvořil rozsáhlý cyklus, který přesahuje úzce vymezenou oblast sociálního dokumentu. Cudlín v mnohém navazuje na klasické představitele humanistické fotografie. Kromě dokumentárních záběrů přibližujících všední život klientů domova, najdeme mezi jeho pracemi celou řadu jedinečných portrétů. Ty celý cyklus posouvají na úroveň jakési galerie tvořící významnou součást paměti pražské židovské komunity.

Portrétní snímky zachycují tváře lidí, kteří často jako jediní ze svých rodin přežili šoa a dalších čtyřicet let žili sami se svými traumaty za nezájmu společnosti. K mimořádné působivosti vystavených fotografií přispívá, že jejich vzniku často předcházelo vytváření přátelských vztahů mezi fotografem a fotografovaným. Snímky, připomínajícími temnosvitné malby, se Cudlínovi podařilo vytvořit originální vizuální výpověď o lidském životě, jehož neodmyslitelnou, byť často tabuizovanou součástí je stáří.

Výstava „Stříbrný příliv“, která probíhá v Galerii Roberta Guttmanna, však nepodává jen zprávu o životě přeživších šoa; zkoumá i podstatu krásy a její vnímání. To bývá, zvláště v dnešní době, často zatíženo stereotypy věčného komercionalizovaného mládí či podivně korektní bezvěkosti. Snímky Karla Cudlína naproti tomu představují člověka v jeho přirozeném stáří, a to nikoliv jako přeživší oběť a předmět sociální péče. Ukazují ho jako individualitu, s níž lze zcela přirozeně spojovat adjektiva jako krása, oduševnělost nebo humor a jejíž síla nemusí být úměrná fyzické zdatnosti.

Výstava „Stříbrný vítr“ byla prodloužena o týden a v Galerii Roberta Guttmanna v ulici U Staré školy 3 v Praze 1 je přístupná denně kromě soboty do 13. listopadu.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio