Zhruba polovina Čechů se při sčítání lidu nevyjádřila k otázce vyznání
První výsledky sčítání lidu jsou tady. A z nich vyplývá, že v naší zemi žije přes 10 a půl milionu obyvatel. A jak jsou na tom s vírou? Podíl věřících hlásících se k jednotlivým církvím se od posledního sčítání před deseti lety zásadně nezměnil. Nejvíce se přihlásilo k Římskokatolické církvi. Nicméně, skoro polovina Čechů letos využila možnost neodpovědět na dvě dobrovolné otázky, týkající se národnosti a vyznání. Znamená to, že Češi o svém náboženství mluvit nechtějí, anebo v naší společnosti už o duchovní věci není zájem?
Zhruba polovina Čechů se při posledním sčítání lidu k otázce vyznání nevyjádřila. To je asi pětkrát více než v roce 2001. 3,6 milionů obyvatel navíc odpovědělo, že je bez vyznání. Přes 700 000 obyvatel se sice hlásí k víře, ale ne k církvi, potvrzuje místopředseda Českého statistického úřadu Stanislav Drápal.
Stanislav Drápal: „Když se podívám na to číslo, 708 tisíc lidí, kteří prohlásili, že věří v něco, ale odmítají se přiřadit k existujícím ať už náboženstvím jako myšlence, nebo církvi jako organizaci, vzniká tady určitá hypotéza, jestli to není celkově narůstající neochota populace komunikovat nejen s úřady, ale i s oficiálními strukturami v jiných sférách života.“
Otázka na náboženství byla společně s dotazem na národnost otázkou nepovinnou. A na to se podle sociologa Jan Hartla nesmí zapomínat.
Jan Hartl: „Sčítání, které má autoritativní hodnotu, v těch povinných údajích, protože obsahuje celý základní soubor obyvatelstva. Je v tomto ohledu pouhou, sice velmi obsáhlou, ale přece jen anketou. A my vlastně nevíme, kdo nám na tyto otázky odpovídal.“
Problém tohoto výzkumu je, že nepostihuje lidi, jejichž víra nemá institucionální charakter, domnívá se Jan Hartl.
Jan Hartl: „Podle počtu věřících, kteří se hlásí k nějaké církvi, to číslo zhruba přibližně odpovídá té části aktivních věřících podle výzkumu. Ale v těch dalších, ti, kteří mají víru slabou, nepevnou, věří v cosi nadpřirozeného, ale mimo církevní rámec, tak tuto skupinu věřících ten výzkum postihovat nemůže.“
Lepší vypovídající hodnotu mají v těchto otázkách podle Jana Hartla cílené sociologické výzkumy s podrobně formulovanými dotazy.
Jan Hartl: „My z těch výzkumů víme, že věřících, kteří se hlásí k nějaké církvi a pravidelně navštěvují nějaké bohoslužby, je kolem 5-7 %. Zhruba 35 % lidí má takové spíše vágní náboženské cítění. Neodmítají existenci Boha, ale vyjadřují různý stupeň nejistoty. Jsou to ti lidé, kteří věří v něco nad námi, ale většinou nemají pevný institucionální rámec pro svou náboženskou víru. A tuto skupinu lidí sčítání vůbec nepostihuje.“
Sečteno a podtrženo. Podle Jana Hartla jsou charakteristiky religiozity u Čechů v čase relativně stálé. Což dokazují i sociologické výzkumy.
Jan Hartl: „Snižuje se podíl lidí, kteří byli tradičně zařazováni k věřícím. To souvisí s tím, jak nejstarší generace odchází. Ovšem u těch mladých lidí je podíl věřících, kteří jsou vázáni k nějaké církvi, menší. Ale náboženské cítění se proměňuje. Otázka, jestli se proměňuje nějak dramaticky, to určitě říci nelze. Tyto procesy probíhají postupně a nepředstavují žádnou dramatickou změnu. A bude potřeba sledovat tuto otázku, ale je nutné se jí jako poměrně subtilnímu problému věnovat do hloubky.“
„A to chce několik let trvající úsilí. Já bych tady nečekal velké dramatické změny,“ uzavírá sociolog Jan Hartl.
Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 najdete na stránkách Českého statistického úřadu.
