Václav Havel - pokora před tajemstvím

24. prosinec 2011

Předvánoční týden měl jen jedno jediné téma: smrt Václava Havla. S prvním polistopadovým prezidentem naší vlasti se národ loučil řadu dní. Spontánnost, s jakou lidé vyšli do ulic a nesli květiny a svíčky na pietní místa, by se tomuto milovníkovi občanské společnosti jistě líbila... Včera měl prezident Václav Havel v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha státní pohřeb. Přesto Eva Hůlková říká: "Je divné, že Havel už nežije..."

Před týdnem touto dobou prezident Václav Havel ještě žil. Pobýval na Hrádečku a kdo ví - možná se těšil na Vánoce... Od nedělního poledne jakoby se čas nějakým zvláštním způsobem zasekl a zaseklo se i něco v nás - jakási střepina v srdci a v duši.

Vědomí, že ten drobný muž, který si získal respekt nejmocnějších lidí na celé planetě a přesto nezpychl a zůstal slušným přívětivým člověkem - to vědomí, že už není mezi námi - je opravdu divné. I teď, po týdnu, i teď, po jeho poslední cestě Prahou na lafetě z masarykovských časů tažené kladrubskými vraníky, po poslední cestě, na kterou jej přišli vyprovodit tisíce lidí, i teď kdy k jeho rakvi lidé přistupovali v Pražské křižovatce a Vladislavském sále, i teď - den poté, co se s ním pod vznešenou klenbou katedrály sv. Víta rozloučil náš národ i představitelé velkých mocností a dalších zemí světa.

Rakev s ostatky bývalého prezidenta Václava Havla byla převezena 21. prosince na lafetě historické houfnice

Vážně - byla jsem u toho, viděla jsem to na vlastní oči. A přesto je mi divné, že Havel už nežije. Když zavřu oči a soustředím se na něj, naskočí mi jako automatický vjem jeho smích. Velice živý smích. Jeho politický poradce Jiří Pehe říká burácivý smích.

Jiří Pehe: „Vždycky když si na něho vzpomenu, tak se mi vybaví především takový ten jeho burácivý smích... Tak kdybych mu teď jako jeho politický poradce sdělil, že vláda přijala zákon Lex Havel, který má ocenit jeho zásluhy, tak by se určitě tímto smíchem burácivě zasmál.“

Podobizna Václava Havla na budově Národního muzea

Burácivý smích jsem tak nahonem nenašla, ale mám tu pro vás Václava Havla, jednou mi v dobrém rozmaru zanotoval lidovou píseň, a pustím vám to - berte to jako dárek, jsou Vánoce... Jiří Pehe sice tvrdí, že Václav Havel vůbec zpívat neuměl, ale připouští, že slyšet jej představuje silný emocionální zážitek...

Václav Havel zpívá: "Když jsem já šel tou Putimskou branou...."

Václav Havel byl člověk, který měl v sobě velikou pokoru před tajemstvím, podotýká teolog Daniel Herman, který měl ve službách kardinála Vlka možnost být přítomen jejich rozhovorům.

Lidí za vozem s rakví Václava Havla neubývá

Daniel Herman: „Myslím si, že schopnost uvědomovat si tajemství a pokora před tajemstvím je velikou výbavou významných osobností. Václav Havel dokázal formulovat otázky, které jsou opravdu centrální a závažné. Můžeme říci, že to byla i témata vánoční - kdy se zamýšlel nad otázkou vtělení Boha do lidské bytosti a nad tím, že je to něco nepochopitelného.“

Jak podotýká Daniel Herman - okruh vánoční doby, ve které prezident Havel překročil práh mezi časem a věčností, je velmi symbolický. A pozvedá nám hlavu přesně k těm hodnotám, na které Václav Havel celý život ukazoval a ke kterým směřují i Vánoce a jejich poselství.

autor: ehů
Spustit audio