Evropský rok dobrovolnictví končí výstavou Dobro a volnost na pražském Vyšehradě
Vedoucí skautů a dobrovolných hasičů nebo pracovníci s tělesně postiženými, umírajícími a seniory, ale i ochránci památek či přírody – ti všichni často dobrovolně nabízejí své síly tam, kde je jich třeba. Dík za jejich pomoc vyjadřuje v závěru roku expozice Dobro a volnost, která je k vidění na pražském Vyšehradě.
„Nezastírám, že občas jsem bojovala se slzami, ale s některými klienty jsem se i docela zasmála. Blízkost smrti je velkou školou života.“ Tak popisuje dobrovolnice Veronika své zážitky z pomoci v domácím hospicu Cesta domů.
Cesta domů je jednou z patnácti neziskových organizací, které jsou představeny na výstavě Dobro a volnost u Starého purkrabství na pražském Vyšehradě. Expozice bude k vidění do 6. ledna a je symbolickou tečkou za rokem 2011, který byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolnictví.
„Nechtěl jsem vystavovat organizace, které všichni známe. Já jsem chtěl dát prostor právě takovým malým nevládním organizacím, které nejsou moc známé, ale ta jejich činnost je zajímavá.“
Říká organizátor výstavy Daniel Suchánek a pokračuje:
„Jsou tam organizace, které pracují s dětmi, které pracují s tělesně postiženými, které provázejí rodiny umírajících lidí, je tam organizace, která zachraňuje kočky, je tam organizace, která pomáhá ptákům.“
Neziskových organizací je v České republice téměř 90 tisíc a většina z nich se bez pomoci dobrovolníků neobejde. Jak dokládá ředitelka domácího hospice Cesta domů Martina Špinková:
„Hospicové hnutí všude ve světě na dobrovolnících stálo, oni ho začali, kdyby nebyli, tak tu možná ani není. A jsou jeho velikou silnou součástí.“
Dobrovolníci ale nepomáhají jen druhým. Sami mají dobrý pocit ze smysluplné práce, rozvíjí své dovednosti nebo se setkávají s nejrůznějšími lidmi. Jejich nasazení je dokonce může vést k hlubším otázkám, jak vysvětluje Martina Špinková:
„Já si myslím, že dobrovolníky v té péči vlastně láká zásadně jedna věc: blízkost umírání nebo i nutnost vyrovnat se se svou vlastní konečností – a vůbec s naší lidskou konečností. Člověka to vede k tomu, že přemýšlí, co je v životě důležité a co ne, setkáváte se velice natvrdo s tím, že vidíte lidi, jejichž čas je omezen, třeba na měsíc nebo na několik týdnů, a ten čas nabude veliké důležitosti. A ta důležitost času je něco, co v nás nějak rezonuje.“
Pokud byste chtěli v novém roce svůj čas a své síly nabídnout některé organizaci, pak navštivte webové stránky dobrovolnik.cz anebo portál národního dobrovolnického centra HESTIA.
