Adventní rorátní zpěvy jsou českým specifikem

K adventní době patří v katolických kostelích rorátní mše. Co slovo roráty znamená, vysvětluje pater Radek Tichý, který přednáší liturgiku na Katolické teologické fakultě v Praze.

„Roráty je vlastně počeštělou verzí latinského slova rorate. Rorate coeli desuper latinsky znamená Rosu dejte nebesa a je to vstupní antifona z adventní bohoslužby, která je prosbou o příchod Ježíše, prosbou o narození malého Ježíška bychom řekli. A vlastně tato antifona dala souhrnný název všem těm zpěvům.“

Tématem rorátních zpěvů jsou starozákonní prorocké texty předpovídající příchod Mesiáše. Při rorátních mších se většinou čte z evangelia sv. Matouše, který psal pro židy a často uváděl zprávy o naplnění prorockých předpovědí. Ústřední postavou rorátů je Panna Maria.

„Tím tématem je očekávání Mesiáše, prosba o jeho příchod, také ty události, které narození Ježíše předcházely, tzn. setkání Panny Marie s andělem, prosba Panně Marii, aby přijala tu andělovu zvěst, aby přijala Ježíška, který se má narodit v jejím lůně, a tyto motivy.“

Pater Radek Tichý ještě vysvětluje, čím jsou rorátní mše zvláštní.

„Obecně v českém prostředí se při katolických bohoslužbách hodně zpívá, ale při těch rorátních je toho zpěvu možná ještě o trošku víc, respektive ty písně jsou specifické. Jsou to písně, které se zpívaly právě v adventu po dlouhá staletí, mnohé pocházejí ze středověku nebo z baroka, takže toto je typické pro tyto bohoslužby.“

Ačkoliv jsou rorátní mše velmi časně ráno, těší se hojné návštěvnosti.

„V dnešní době je to typická věc právě pro advent, přestože v minulosti tomu tak nebylo a všechny mše se slavily v ranní době. A přestože v některých kostelích je tomu tak i dnes, tak častější praxe bývá, že zvlášť v adventu se přidají ještě nějaké ranní navíc nebo se přesunou na ráno právě kvůli té tradici adventních rorátů.“

A kde se rorátní mše slouží?

„Mně se zdá, že roráty jsou více českou záležitostí než moravskou a že ve většině větších českých měst v adventu roráty jsou, ať už každý den, nebo třeba vybrané dny v týdnu. Takže když se člověk podívá na internetové stránky farnosti, v níž žije, většinou tam upozornění na to, že roráty se v jeho kostele konají. V Praze takovým typickým místem je katedrála sv. Víta, kde jsou roráty každý všední den od 5:45 ráno, ale je zajímavé, že ta katedrála bývá nabitá lidmi, kteří se tam sjíždí z celé Prahy. Ale také mnohé další pražské farnosti mají roráty – typicky Týnský chrám, ale třeba i okrajové části Prahy, jako jsou sídliště na Jižním městě nebo v Nových Butovicích. Opravdu ty roráty jsou rozšířené a podobně v českých městech tyto bohoslužby jsou.“

České roráty jsou skutečně pozoruhodné. Žádný jiný národ totiž tak bohatě rozvinutou rorátní tradici nemá.

„Ty roráty byly historicky spjaty s utrakvistickou tradicí, která byla právě v českém prostředí jako dědictví husitského hnutí, ale zároveň zahrnuté do katolické církve, které dalo vznik literátským bratrstvům, které pěstovaly hudbu a zpěv při bohoslužbách a také právě zpěv v národním jazyce. Proto se mi zdá, ale nejsem odborníkem, že ty roráty jsou typicky českou záležitostí.“

Říká Radek Tichý z Katolické teologické fakulty v Praze.