Americký zákon o turecké genocidě Arménů
"Válka o genocidu" - tak zní název jednoho z článků na stránkách týdeníku Economist. Týká se Turecka a známé genocidy Arménů během první světové války. Ta se stala předmětem politického napětí mezi Ankarou a Evropskou unií a trvale je důvodem špatných vztahů mezi Turky a Armény. Nově je na stole otázka, zda nepovede také k ochlazení ve vztahu Turecka a Spojených států.
Přesně to totiž hrozí. A pocity milionů Turků mohou dostat protiamerický rozměr. Může to mít dalekosáhlé důsledky, sahající až po ztížení obnovy Iráku. Všechno se točí kolem zákona, kterým americký Kongres může označit zabíjení Arménů za první genocidu 20. století. Jak známo, ke genocidě došlo při rozpadu Osmanské říše a počet obětí se odhaduje na jeden a půl milionu.
Osud Arménů je největším tureckým tabu. Ankara má svoji oficiální verzi, podle které Arméni zabili víc Turků než Turci Arménů. Kdo to popírá, může skončit před soudem. Popírači přitom obyčejně pocházejí z řad intelektuálů, vědců nebo spisovatelů - a zařadil se mezi ně i nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk. Minulý měsíc byl za stejnou věc zavražděn novinář Hrant Dink. Zastřelil ho ultranacionalistický mladík, který tvrdil, že jeho oběť urazila Turecko.
Administrativy ve Washingtonu doposud rezoluce týkající se genocidy odsouvaly s tím, že Turecko je příliš důležitým spojencem, kterého není radno ztratit. Navíc židovské lobbistické skupiny poukazovaly na dobré vztahy mezi Ankarou a Izraelem, jež mají také svoji důležitost. Scéna se ale v poslední době přece jenom mění.
Na počátku bylo odmítavé stanovisko Turecka k žádosti Američanů, kteří chtěli v březnu 2003 využívat turecké základny k útoku na Husajnův Irák. Potom Ankara pobouřila Washington svými vztahy k Íránu, Sýrii a palestinskému Hamasu. Američané potom odmítli zasáhnout proti kurdským bojovníkům na severu Iráku, takže Turci pohrozili, že to tedy udělají sami. Když se to všechno sečte, je z toho pěkná bouře, jak to vyjádřil jeden nejmenovaný představitel Bílého domu.
Sněmovně reprezentantů předsedá demokratka Nancy Pelosiová, která pochází z Kalifornie, kde žije početná komunita bohatých Arménů. Když přijel do Washingtonu šéf turecké diplomacie Abdulláh Gul, odmítla se s ním setkat. Turecký šéfdiplomat pak mluvil o "trvalých škodách", jež by vznikly v případě, že se Spojené státy připojí k 18 zemím, uznávajícím genocidu.
Američtí představitelé uznávají, že ve hře jsou životní zájmy. Turecko nakonec povolilo skoro 5000 přeletů amerických jednotek do Iráku a ošetřuje některé americké vojáky, zraněné v Iráku. Panují také obavy, že v případě přijetí zákona o genocidě může umírněný islamistický premiér Recep Tayyip Erdogan ukončit spolupráci s Amerikou. Může to také probudit vášně před parlamentními volbami v letošním roce.
Rozdmýchání celé záležitosti může také ještě zhoršit vztahy Arménů a Turků. Radikálové v Ankaře už teď žádají vypovězení tisíců ilegálních pracovníků z Arménie a chtějí zakázat přelety letadel, směřujících do Jerevanu. Mezi příslušníky arménské menšiny v Turecku roste strach. Rasistické nápisy se objevují na jejich kostelech a výhružné e-maily zaplavují noviny, ve kterých pracoval zavražděný novinář Hrant Dink.
"Co by se tedy mělo dělat?" ptá se týdeník Economist. A odpovídá: Je třeba začít zrušením článku 301 z trestního zákoníku, který kriminalizuje "urážku turectví". Je to důležité z důvodu, na který upozorňoval Hrant Dink: že totiž debata o temných stránkách minulosti mezi samotnými Turky je důležitější než hlasování nějakých poslanců v cizině.
Šéf turecké diplomacie si stěžuje na to, že lidé v zahraničí mají zkreslený obraz jeho země. Myslí si prý, že když někdo promluví, může skončit ve vězení. Jak ale dodává týdeník Economist, situace je mnohem horší: může skončit na márách.
Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6 každý den od 19:10.
