Antisemitismus, antisionismus – slova, s nimiž se setkáváme poměrně často
Antisionismus bývá některými odborníky považován za jeden z projevů tzv. nového antisemitismu, jenž se měl objevit v islámských zemích po roce 1967. Je však podstatně starší.
Ve 40. a 50. letech minulého století Sovětský svaz změnil svůj postoj vůči nově vzniklému Státu Izrael a zároveň vrcholily jeho mocenské snahy v zemích svého bloku. Sovětský původ antisionismu potvrzuje i dlouhodobá zkušenost Sovětského svazu a před ním Ruska se spikleneckou teorií, která je hlavním rysem antisionismu.
Její nejpropracovanější verzí se staly „Protokoly sionských mudrců", vzniklé již roku 1891 na objednávku ruské policie, na něž navázaly pozdější sovětské repliky. Podstatou protižidovských konspiračních teorií je mýtus, že Židé skrytými prostředky ovládají svět a jsou příčinou všech neštěstí lidstva.
Různé varianty konspiračních teorií byly po roce 1945 ze Sovětského svazu vyváženy jeho poradci do Maďarska, Polska, Rumunska a Bulharska a na počátku 50. let také do Československa.
Proč a jak se zde, v zemi navazující na tradice masarykovské demokracie, tato propaganda ujala? Oficiální antisemitismus z let 1939-1945 uvolnil i u nás hluboce zakořeněný antisemitismus podvědomý.
Na Slovensku vyvolávaly návraty Židů z koncentračních táborů či z odboje majetkové spory, a dokonce pogromy v letech 1945-1946. V českých zemích se více projevil takzvaný administrativní antisemitismus: přeživší Židé, zejména ti, kteří se v roce 1930 přihlásili k německé národnosti, podléhali diskriminačním nařízením a museli překonávat administrativně-existenční překážky.
Složitým úředním procedurám a okrádání byli vystaveni i Židé žádající o vystěhování do Palestiny a po roce 1948 do Izraele. V takové situaci – navzdory počátečnímu oficiálnímu československo-izraelskému přátelství – bylo jen otázkou času, kdy se v novém režimu prosadí antisemitismus inspirovaný sovětským modelem.
V létě 1950 Československo zastavilo dodávky zbraní do Izraele a začalo omezovat činnost izraelských politických zástupců. V roce 1951 následovalo zmrazení vztahů obou zemí, v letech 1952-1953 dostoupila vrcholu likvidace židovských spolků, svazů, nadací, a zejména sionistických orgánů, jejichž představitelé byli zatčeni.
K nejzávažnějším projevům moskevského antisionismu u nás však patřily dva velké procesy: v letech 1951-1952 tzv. pražský proces s předními představiteli KSČ a státu oficiálně označený za proces „s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ a poté v roce 1953 tzv. bratislavský proces. Ten směřoval proti údajným sionistům v Bezpečnosti.
Jakkoliv později byl stalinský režim i v Československu podroben kritice a došlo k jistému společensko-politickému uvolnění, antisionistický kurz zůstal v platnosti až do pádu komunistického režimu. A s jeho neoficiálními projevy se je možno setkat dodnes.
