Barevná Francie u svatého Jakuba na Starém Městě
Bazilika svatého Jakuba na pražském Starém Městě již tradičně na konci léta ožívá Mezinárodním varhanním festivalem. Letos je to už po sedmnácté.
Já teď vítám ve studiu ředitelku festivalu, titulární varhanici od sv. Jakuba, paní Irenu Chřibkovou. Dobrý večer.
Irena Chřibková: „Dobrý večer.“
Paní Chřibková, čím se váš festival liší od celé té pestré kulturní nabídky v Praze?
Irena Chřibková: „Náš Mezinárodní varhanní festival je jedinou takovouto akcí v takovémto rozsahu v našem hlavním městě a potažmo v celých Čechách. Z jediného prostého důvodu – na našem festivalu se každoročně prezentují umělci prakticky z celého světa, kteří sem přivážejí jak skladby, které mají dobře zažité, jejich provedení, které dotvářejí na našich svatojakubských varhanách, anebo nám dovezou zcela novou kulturu své země, a to je také pro nás velmi přínosné. V tomto směru si dovoluji tvrdit, že takováto akce v našem hlavním městě je opravdu ojedinělá.“
Festival začal 2. srpna, potrvá až do 20. září. Kdo se tedy už letos představil a na co zajímavého se ještě posluchači mohou těšit?
Irena Chřibková: „Máme za sebou tři skvělé varhanní recitály. Na úvodním koncertě vystoupila dáma britského impéria paní Gillian Weir, kterou pojilo dlouholeté přátelství s Jiřím Ropkem, bývalým titulárním varhaníkem naší svatojakubské baziliky. Také její koncert byl vlastně věnován jeho nedožitým devadesátinám. Představila nám ho i jako vynikajícího skladatele v jeho nejhranějším díle Victimae Paschali Laudes.
Na druhém večeru se představil mladý začínající virtuos Michael Bártek, rodák z Brna, který nyní působí ve Štrasburku. Jeho koncert se nesl v ryze romantickém duchu ve skladbách Césara Francka a Franze Liszta. Posluchači odcházeli opravdu okouzleni různými barvami, kombinacemi barev našich svatojakubských varhan.
Třetí večer patřil rovněž mladé umělkyni, korejské varhanici Ka Young Lee. Její pražský program byl jakousi přehlídkou repertoáru od německého baroka přes francouzský romantismus až k hudbě soudobé – hudbě Oliviera Messiaena, jehož finále Vanutí Ducha svatého bylo opravdu strhujícím zážitkem.“
A na co se tedy ještě posluchači mohou těšit, alespoň jednoho zajímavého interpreta?
Irena Chřibková: „Tak je velmi těžké pozvat pouze na jednoho interpreta, protože je před námi ještě pět jistě skvělých varhanních koncertů. Nicméně, ráda bych tady vyzdvihla koncert Věry Heřmanové, kterým vlastně chceme si připomenout významného českého skladatele Petra Ebena, od jehož úmrtí uplyne letos 5 let, který právě byl velmi úzce spjat s naší bazilikou. Téměř celé jeho varhanní dílo zde zaznělo a Věra Heřmanová sama je velmi zasvěcenou interpretkou jeho skladeb. Do svého programu si vybrala Ebenův cyklus Mutationes, tedy Proměny, který sama provedla v československé premiéře zrovna před třiceti lety a také jej nahrála na desky Supraphonu.
Jistě skvělým zážitkem bude koncert francouzského interpreta Francoise Espinasse, neboť zcela zodpovědně mohu říct, že koncerty francouzských varhaníků patří každoročně k tomu nejlepšímu, co náš festival nabízí.“
Čím to je, že zrovna ti Francouzi z toho se tak vymykají?
Irena Chřibková: „Je to tím, že francouzská varhanní literatura je velmi bohatá. Je tam zastoupení opravdu od ranného baroka až po soudobou hudbu a je velmi specifická, což je dané právě specifickými nástroji, které oni mají. Tudíž jejich představivost barevná se trochu liší od naší a vždycky na těch našich varhanách prostě ten zvuk pod jejich rukama je mnohem barvitější, plnější, zvučnější. Prostě ty varhany jim znějí úplně jinak. Tak to jistě každému znějí jinak, osobitě, ale ta Francie je prostě barevná.“
Svatojakubské varhany jsou po olomouckém svatém Mořici druhé největší v Česku. Znamená to, že se na ně dá zahrát opravdu všechno, tedy i ty francouzské barvy, jak jste teď říkala?
Irena Chřibková: „Ano, přesně tak. Naše varhany mají 92 rejstříků, abych byla úplná 8277 píšťal a varhaník, pokud má čas, jako že vždycky před koncertem má možnost registrování, přípravy a výběru těchto barev a různých kombinací a když si dá tu práci, tak dovede z těch varhan vytáhnout opravdu všechno, co potřebuje ke své interpretaci.“
Jaký je vůbec u nás zájem o varhanní hudbu?
Irena Chřibková: „Tak u mladých lidí, myslím si, že je to nástroj, který mladé lidi poměrně přitahuje, protože v podstatě máte pod rukama celý orchestr. Člověk je jakýmsi dirigentem, protože my tam máme housle, fagoty, flétny, trubky. Všechno toto ten mladý člověk může rozehrát a potom to sepětí i s tím sakrálním prostorem, nebo vůbec s tím prostorem a s tou akustikou dává člověku jakési povznášející pocity, ať je věřící či nevěřící, protože varhany většinou máme tedy v kostele. A toto všechno může toho mladého člověka oslovit samozřejmě tím správným směrem.
Takže momentálně, myslím si, že zájem ze strany mladých lidí je dost značný a naše publikum je stále početnější, takže jsme rádi, že náš festival se ubírá touto cestou. A také myslím, že k tomu přispěla i naše nová videoprojekce, která je už letos třetím rokem, takže posluchači tím pádem mohou i varhaníka sledovat přímo na plátně, jeho hru nohama rukama, což je pro mnohé nepochopitelné, nebo neuvěřitelné, neznámé, takže i to je svým způsobem inspirující.“
Irena Chřibková, ředitelka Mezinárodního varhanního festivalu, který se koná v bazilice svatého Jakuba na pražském Starém Městě. Děkuji Vám za návštěvu ve studiu a přeji úspěch letošnímu ročníku varhanního festivalu.
Irena Chřibková: „Také děkuji, na shledanou.“
