Bosenská islámská tradice může být modelem pro evropský islám

30. červenec 2016

Islám je součástí evropské budoucnosti a ve většině států Evropské unie bude hrát stále větší roli. Avšak nejen poslední dny zvýšily zoufalství z násilí s islamistickým podtextem. Existuje ale možnost pokojného soužití islámu s evropskou kulturou? Na toto téma proběhla v Praze před několika dny přednáška s názvem Bosenská islámská tradice – model pro evropský islám?

Pro bosenské muslimy si demokracie s vírou neprotiřečí. A oddělení státu a náboženství je pro ně samozřejmostí už více než sto let. Navzdory čtyřsetleté osmanské nadvládě, díky níž se do Bosny dostal islám, tam žije i řada pravoslavných a katolických křesťanů a také malá židovská komunita. Svou roli v tamních dějinách tolerance sehrálo i Rakousko-Uhersko, jak říká analytička Zora Hesová z Výzkumného centra AMO:

„Rakousko-Uhersko dobylo Bosnu v roce 1878 a v rámci zapojování té muslimské společnosti do mocnářství se rozhodlo respektovat islámské instituce tak, jaké byly. Dalo jim autonomii, zapojilo je do toho státního řádu, který tehdy v Rakousku existoval podle vzoru z křesťanských církví. A díky tomu, že islámská obec získala autonomii, se v ní vyvinula velice svébytná organizace, která má demokratickou strukturu, která rozhoduje o svých teologických a právních otázkách ve velké části nezávisle jak na tom sekulárním státě, ve kterém žije, tak i na tom zbytku islámského světa, ke kterému se hlásí. Vyvinula si svou vlastní myšlenkovou, intelektuální i náboženskou tradici.“

A co je podle Zory Hesové v Bosně důležité pro soužití muslimů s ostatními a z čeho je možné vzít si vzor?

„Kromě toho, že v Bosně spolu žijí všechny tři víry dohromady dlouhodobě, tak co se týče otázek aktuálních v Evropě, v Bosně vznikl příklad islámských institucí i myšlenkové a náboženské tradice, která se velmi dobře spojila se sekulárním státem, která nevnímá soužití se sekulárním státem ani s jinými náboženstvími jako problém, která si získala nebo vydobyla nějaké své sebevědomé normální postavení v rámci moderního státu. Takže na příkladu Bosny vidíme, že to je možné a že to je něco, o co usilovali ti muslimové samotní.“

V bosenských základních školách mohou žáci navštěvovat výuku různých náboženství.

„Provádějí ho církve nebo náboženské obce. Jsou to hodiny mimo to státní curriculum, takže i muslimové, i katolíci, i pravoslavní mají svoje hodiny náboženství.“

Co se týče muslimského školství, působí v Bosně několik středních i vysokých škol.

„Existuje šest gymnázií v Bosně a kolem, existují tři vysoké pedagogické školy, ve kterých se vzdělávají učitelé, a potom jedna islámská univerzita, která se před několika lety inkorporovala do státní sarajevské univerzity jako teologická fakulta – podobně jako naše katolické nebo protestantské teologické fakulty. Takže je to vlastně sekulární islámská teologická fakulta.“

Už odedávna má v Bosně silný vliv súfismus, což je mystický směr islámu.

„Súfijové se organizují do tzv. tarík, což jsou centra vedle mešit, ale ne nutně závislé na mešitách, ve kterých se pravidelně scházejí a pravidelně se tam modlí nebo meditují a ve kterých se pravidelně mladí nebo i starší lidé vzdělávají a zdokonalují na cestě k súfijskému islámskému způsobu života. Často sdružují v Bosně mladé lidi, ta scéna se velmi rozvinula za posledních 20 let, protože během komunismu nebylo veřejně umožněno súfijcům působit a dnes vznikají tekije ve střední Bosně, kolem Sarajeva i v menších městech a představují určitý protipól proti tomu více zkostnatělému nebo doslovnému nebo méně duchovnímu prožívání islámu. Pro mnoho Bosňanů je súfismus jedním z důležitých výrazů bosenské duchovní tradice, kterou vnímají jako velmi svébytnou a velmi bohatou.“

Specifikem bosenského islámu jsou kolektivní a ženské zvyky.

„Existuje celá řada kolektivních modliteb pod širým nebem, které pravděpodobně probíhaly ještě před příchodem islámu. Ale existují například i ženské skupiny, které zpívají nebo se modlí při určitých příležitostech. A to je také jedna ze zvyklostí bosenského islámu, která ženám dává specifické místo a něco, co muži nedělají nebo nemohou dělat.“

Svou roli ve formování bosenského islámu sehrál i komunismus.

„Komunisté zavřeli celou řadu institucí. Myslím, že fungovala nějakou dobu po obnovení jedno z gymnázií, ale vysoké i střední školy byly zavřeny. A celá řada zvyků se nemohla praktikovat veřejně. Na druhou stranu ale ta perzekuce nebyla až tak silná jako v Československu za komunismu a mnoho lidí praktikovalo soukromě nebo doma a dokonce došlo i nějakému vývoji. Hlavně se vyvinuly právě ty ženské rituály, vyvinul se i nějaký typ intelektuálního diskurzu, který potom na obnovené islámské fakultě, která byla obnovena už v 80. letech, byl velice otevřený. Komunismus měl ten vliv, že nejen do určité míry omezil praktikování, ale na druhou stranu se potom v těch možnostech, které intelektuálové měli, vyvíjely myšlenkové směry, které by dnes patřily k těm otevřeným a k těm liberálním, protože oni tenkrát jasně hledali inspiraci jak na východě, tak i na západě.“

Vysvětluje Zora Hesová, která do Bosny jezdí od dob války a v poslední době se tam vrací v rámci studia islámské filosofie.

Spustit audio