Boží doping
Pastorace mládeže je minimálně z padesáti procent záležitostí zpovědí - je o tom přesvědčen Jan Balík, farář Římskokatolické farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze - Strašnicích. Obzvláště dobře je to vidět na velkých setkáních mládeže, jako byl například letošní mezinárodní Festival mládeže v Medžugorii.
Jubilejní dvacátý ročník soustředil na 50 tisíc mladých lidí, o které se staralo 600 kněží. Jedním z nich byl Jan Balík, farář ze Strašnic. Na Festivalu v Medžugorii trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici a měl tak ideální možnost poznat mladé lidi z různých koutů světa, jejich radosti i problémy.
Jan Balík: "Tam člověk nemůže spěchat, musí je nechat vypovídat, má možnost jim klást otázky... Musí je také velice pozorně posuzovat, dát mnoho otázek, aby člověka nezranil, aby mu neřekl něco, co je nesmysl, protože pochopitelně v tom je nejen studium toho kněze, ale i zkušenost a také osobní život, osobní praxe - takže, jak říkám: je to služba velice krásná, ale také velice náročná, odpovědná. Takže k ní člověk nesmí přistupovat povrchně, a proto jsem kdysi, při jednom setkání mládeže, napsal takovou modlitbu pro kněze, dnes se jí často modlím sám před zpovědí mladých lidí..."
Jestliže duchovní zpovídá celé dny kvanta lidí, dalo by se očekávat, že masovost ubírá na autenticitě, hloubce prožitku a zbožnosti. Jan Balík naopak tvrdí: Boží milost akceleruje.
Jan Balík: "Když kněz nějakou dobu zpovídá, tak uslyší veškerou škálu hříchů, a zase ho ty hříchy moc nefascinují. Ale spíš si začne všímat konkrétně toho, co Bůh dělá v tom konkrétním člověku. Pochopitelně - jsou etapy lidského života, kdy Pán Bůh prostě dělá, ale - řekněme - není to tak vidět, není to tak náhlé, je to takové pomalé... anebo kdy člověk dokonce může vidět u toho dotyčného, nakonec i u sebe, že jako nic moc Pán Bůh nemůže dělat, protože člověk je jaksi ,zabedněný', zastavený, nějak sám člověk nechce... No, ale potom kněz může zakusit zpovědi právě na některých místech, anebo při některých setkáních, kdy vidí, že jakoby akceleruje ta Boží milost, ten přísun toho Božího, a je otevřenost člověka. A to je známka, že pracuje v duši Duch Boží. Někdo by řekl: ,To je davová psychóza...' Dobře! Ale jestliže přicházejí lidé různí a Bůh k nim promlouvá naprosto originálně ke každému jinak, tak to přesně to, co dělá Duch Boží. A když potom člověk zpovídá delší dobu na takovém místě, jako třeba bylo Medžugorie letos, a teď vidí, že ti mladí lidé mají obrovskou otevřenost k Bohu, a že k nim promlouvá, a velice rozmanitě, no tak to jistě je svědectvím, že se tam děje něco, co je v Boží režii."
Jsou lidé, kteří víru žijí raději v intimitě, soustředění a tichu. Jan Balík dává šanci velkým až masovým setkáním mladých lidí. V režii, která není z tohoto světa, se tam prolínají osobní rozhovory, při kterých kněží mají na mladé dost času, se svátostí smíření, kterou nazývá doporučený Boží doping pro život.
