Brněnské děti v Praze představily Brundibára z ghetta
Operu Brundibár složil Hans Krása a libretem opatřil Adolf Hoffmeister. Pohádka o zlém flašinetáři Brundibárovi se proslavila hlavně v souvislosti s koncentračním táborem Terezín. Tam ho v letech 1943 – 1944 zpívaly vězněné děti.
Transporty do vyhlazovacích táborů bohužel zasahovaly i mezi malými účinkujícími a jen málo z nich válku přežilo. Nadějeplný příběh, v němž děti Brundibára nakonec porazí, dodnes dojímá posluchače na celém světě.
I ve vyspělých městech se stále setkáváme se čtvrtěmi, které lze označit za ghetta. Projekt "Brundibár z ghetta" chce na tuto skutečnost upozornit. Děti ze znevýhodněných lokalit Brna secvičily pod vedením profesionálů představení inspirované známou dětskou operou Hanse Krásy.
Podrobněji projekt představuje jeho dramaturg Josef Škarka.
„My nechceme za žádných okolností tvrdit, že děti v dnešní době jsou na tom tak špatně jako ty děti dřív, ale nějaké drobné shody tam přeci jen jsou. Já třeba sám osobně považuju za poněkud skandální, že v roce 2016 pořád jsou taková místa, kterým se třeba v Brně říká brněnský Bronx.“
Koncepci představení, jeho hlavní myšlenku a inspiraci vysvětluje režisérka Linda Keprtová.
„Já si myslím, že Brundibár je o ukradeném dětství, když malé děti musejí shánět peníze a mlíčko pro svoji nemocnou maminku. A samozřejmě se nelze vyhnout propojení s koncentračním táborem Terezín, kde byla ta opera uváděna. To se nám, doufám, podařilo do představení dostat tím způsobem, že jsme tam zakomponovali tři texty z autentického deníku, který se jmenuje Máma a já, který psala holčička přímo v Terezíně a píše tam právě o sobě a o své mamince.“
Přípravu opery si malí herci užívali a účinkování před diváky snad ještě víc. Dojmy popisují Kamilka s Tomášem.
„Jsem ráda, že sem chodím, protože se cítím dobře, když hraju tady tu roli. I že se můžu představovat před lidmi. V divadle jsem nikdy nehrála, jsem ráda, že tady hraju.“
„Já hraju pekaře a je to dobrý. Mě to baví, protože tady se můžu setkat s kamarády, že se něco dozvím, co bylo…“
Na přípravu opery ráda vzpomíná i paní Dagmar Lieblová, která hru nacvičovala ve 40. letech v Terezíně.
„Brundibár v Terezíně pro nás byl úžasný zážitek. To, že jsme mohli vůbec účinkovat v opeře, to, že jsme zpívali krásnou hudbu. A hlavně pro nás to byla taková pohádka o normálním životě. Protože tam chodí děti do školy, kupují si zmrzlinu, rohlíky. To všechno byla pro nás vlastně pohádka. A my jsme jenom doufali, že tak, jako jsme zvítězili nad Brundibárem tenkrát, tak že se snad dožijeme i té doby, kdy si budeme moct kupovat tu zmrzlinu a hrát si na hřišti a chodit do školy.“
Opera Brundibár je u diváků i účinkujících oblíbená už řadu let. Končí šťastně, ale skrývá v sobě i hořkost z přetrvávající existence ghett.
Jak se žije rabínovi v Brně? A jak se dostali židovští uprchlíci až do Šanghaje? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
