Bývalý člen nejvyššího ústředí Svědků Jehovových v Praze představil svou novou knihu

13. říjen 2007

Do čtrnácti dnů se objeví na pultech knihkupectví český překlad druhé knihy Raymonda Franze "Hledání křesťanské svobody". Raymond Franz pracoval více než 15 let v ústředí Svědků Jehovových v newyorském Brooklynu a devět let byl členem vedoucího sboru, který tuto mezinárodní organizaci řídí. Je jediným takto vysoce postaveným svědkem, který z této komunity z náboženských důvodů odešel. Ve čtvrtek přednášel na pražské Evangelické teologické fakultě.

"Moji rodiče byli členy organizace Strážné věže, ještě než jsem se v roce 1922 narodil. Po střední škole jsem se rozhodl plně věnovat práci pro organizaci.V roce 1969 jsem dostal pozvání ústředí Společnosti Strážné věže v Brooklynu. Po několika letech jsem se stal členem vůdcovského sboru, který řídí práci celosvětové organizace. To zcela změnilo můj pohled na náboženství. Uvědomil jsem si, že vůdcové nejsou vedeni Duchem Kristovým, ale že jde pouze o lidské plány a rozhodnutí. Dospěl jsem do bodu, kdy jsem nemohl s dobrým svědomím pokračovat. Bylo mi 58 let, když jsem s manželkou opustil ústředí. Museli jsme začínat úplně od začátku. Byl jsem prominentem velké organizace, ale teď jsme neměli žádné peníze, ani majetek.Ale vůbec toho nelituji, protože jsem na vlastní kůži zažil, že pokud člověk spoléhá na Boha, tak On se o jeho potřeby postará."

Určitě není lehké vzdát se učení, kterému jste věnoval většinu života, co nakonec rozhodlo?

"Pověřili mě, abych se podílel na vytvoření biblického slovníku. Během té doby jsem musel studovat Bibli hlouběji a pilněji než kdykoli dříve. Tehdy jsem pochopil, že množství různých doktrín, které jsem přijímal jako samozřejmost, ve skutečnosti nemá biblický základ. Ale vadilo mi především to, že si tato organizace uzurpuje roli a autoritu, která náleží jedině Ježíši Kristu.To byl rozhodující moment."

Jak je možné, že není vnucování takových pravidel příslušníkům svědků podezřelé?

"Jedná se o pozvolný proces, kdy je člověk postupně vmanipulován do představy, že tato organizace je jediná věrná prostřednice Boží vůle na zemi. Po nějakém čase vznikne v mysli lidí rovnice: co říká organizace, říká Bůh. Tím pádem nesouhlasit nebo přesně neplnit to, co říká organizace, znamená protivit se Bohu." Ve své knize píšete, že pro vás bylo těžké smířit se s učením, že nemáte vstupovat do manželství. Nakonec jste se oženil, ale nemáte děti...

"Když jsem byl poslán jako misionář do Portorika, měl jsem dohlížet na práci v celé zemi. Tehdy mi zavolal tehdejší prezident organizace Nejsen Nór a mluvil také o tom, jak je důležité zůstat svobodný. Pokud bych se oženil, ztratil bych svoji misionářskou práci a poslali by mě zpátky domů. Ale za pár let se oženil sám prezident Nór, a pak to najednou bylo přijatelné. Bylo mi 37 a vzal jsem si třiadvacetiletou dívkou. Když jsme v roce 1980 odešli z Brooklynu a začali nový život, moc jsme po dětech toužili. Nechal jsem si udělat test plodnosti, abych zjistil, jestli ještě mohu mít děti. Bylo mi padesát osm, manželce málo přes čtyřicet, ale děti se nekonaly."

Co byste vzkázal aktivním svědkům, kteří mají nějaké pochybnosti?

"Povzbudil bych je, aby četli Bibli a nechali ji hovořit samu za sebe. Drtivá většina svědků toto nedělá. Opustit organizaci totiž není samo o sobě žádným řešením. Důležitá je motivace, důvod, proč chtějí odejít a co budou dělat potom. Pokud k tomuto rozhodnutí dojdou na základě studia Písma, pak budou Písmem vedeni i v následujících letech. Když ovšem odcházejí jenom proto, že jsou znechuceni, stráví zbytek života v hořkosti. A na tom není vůbec nic užitečného. Nemůžeme žít svou minulostí . Život je cesta a na ní musíme postupovat dopředu. Zloba a hořkost nás navrací zpátky. Musíme přijmout slova apoštola Pavla, že Bůh umí způsobit, aby všechny věci napomáhaly k dobrému těm, kdo jej milují.A že není žádná věc v životě, kterou by Bůh nedokázal přetavit na dobro. Často se navíc dokážeme mnohem více poučit ze špatných než dobrých věcí."

Do konce října u nás vyjde česky vaše kniha Hledání křesťanské svobody, našel jste křesťanskou svobodu?

"Objevil jsem, že zatímco v organizaci je to často jen rutina a rutina a všechno se dělá podle určitého jízdního řádu, člověk může dělat dobré věci prostě proto, že je k nim motivován vlastním srdcem. A to bez svobody nejde. Služba Bohu neznamená jen chodit ode dveří ke dveřím a podobné věci, ale může se týkat úplně všeho. Bible říká, že křesťanství je životní styl. Všechno, co děláte, ať jíte nebo pijete, všechno dělejte v Bohu... říká apoštol. Potom se křesťanská bohoslužba neomezuje jenom na určité místo, čas anebo způsob, ale koná se neustále, po celý den. A tak nesloužíme méně, ale více." Knihu "Hledání křesťanské svobody" Raymonda Franze vydá do konce října nakladatelství Alfa.

autor: Lenka Svobodová
Spustit audio