Církve v české společnosti
Tři čtvrtiny středoškoláků zajímají duchovní věci, polovina z nich hledá víru. To jsou závěry průzkumu, který si nechala zpracovat Křesťanská akademie mladých. Zajímavé je, že mladí lidé své duchovní hledání nespojují s církvemi, chození do kostela je podle nich přežitek a náboženství nepřináší ani štěstí ani svobodu. Tyto závěry jsou výzvou i pro církve a je z nich jasné, že se jim nedaří oslovit většinovou společnost. Jak si tedy církve v pluralitním světě stojí?
Církve se u nás dobře zapsaly do povědomí společnosti sociální a humanitární prací, v evropském kontextu se dá říci, že církve působí jako strážkyně kulturních hodnot, jsou místem, kde se kultivuje duchovní paměť. Zároveň ale naráží na poměrně malý zájem současných mladých lidí vůči nabídce, kterou přináší. Podle religionisty Pavla Hoška to není tím, že by nabídka nebyla zajímavá:
Pavel Hošek: „V současné době mezi mladými lidmi roste poptávka po duchovních hodnotách, roste hledání autentické duchovní zkušenosti a domnívám se, že to patří do té nejvlastnější nabídky církví. Na druhé straně se to nedaří komunikovat, církve se snaží příliš přizpůsobit duchu doby a co nejvíc vytvořit takovou nabídku, která by uspokojila vkus současné mladé generace, ale pak se církev někdy čím dál méně liší od klubů pro volný čas a jakoby se ztrácí to, čím je církev jedinečná a co může nabídnout právě jenom ona.“
Nedávný výzkum religiozity mládeže by se dal shrnout do věty Bůh ano, církev ne. Možná to znamená, že se mění i pojetí víry. Mluvíme o posunu od organizovaného náboženství k individuální spiritualitě.
Pavel Hošek: „To je ale celkem v pořádku, to není nic tragického, jenom je velmi důležité, aby se církev nějakým způsobem zaposlouchala do těch trendů současné doby a nabídla prostředí, kde se kultivuje duchovní zkušenost, kde se lidé mohou zastavit, kde mohou obnovit své vnitřní zdroje, načerpat duchovní sílu. A také je potřeba, aby lidé věděli, že právě tohle jim církev může nabídnout a že právě tohle jim chce zprostředkovat.“
Majetkové vyrovnání státu s církvemi znamená přechod k samofinancování církví, což přinese mnohé změny. Církve budou muset fungovat efektivněji a to nejen ve věcech hospodaření, ale i vůči většinové společnosti.
Pavel Hošek: „Já se domnívám, že se církve přiblíží té situaci, ve které už jsou poměrně dlouho třeba ve Spojených státech, a stanou se těmi, kdo svoji nabídku prezentují v prostředí kulturní soutěže. A myslím si, že to může paradoxně kultivovat a zlepšit jejich kredit a zkvalitnit jejich nabídku, jestliže ta nabídka bude muset svou kvalitou a přesvědčivostí obstát v naprosto férové konkurenci všech možných jiných nabídek na tom kulturním poli, které v pluralitních společnostech současnosti nabízí opravdu širokou škálu přepestrých možností.“
