Co si psali rabíni ve středověku?
Když nevíš, zeptej se někoho znalejšího – takovou zásadou se řídili rabíni už ve středověku a za překážku nepovažovali ani to, když vzdělanější kolegové žili ve velmi vzdálených městech a zemích. Jak si znalci židovského zákona dopisovali?
Rabíni si mezi sebou posílali také otázky a odpovědi. Šlo o takzvaná responza. V některých řešili složité teologické problémy, ale velká část se týkala řešení situací a běžného života židovské obce, vysvětluje Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky:
„Tam se dostáváme ke dvěma základním typům problémů, které takto byly řešeny. První z nich je legitimní původ jednotlivých osob, který se mohl dostat na přetřes. A teď jenom připomeňme, proč to bylo tak důležité. Protože Žid, který měl zpochybněný původ, nemusel být připuštěn do plnohodnotného života židovské obce, nemohl se dobře oženit, žena provdat, a tím pádem mu to neumožnilo dobrý život, protože křesťany byl nahlížen jako Žid a židovskou komunitou by byl vyčleněn.“
Z českého prostředí máme dochováno jen pár kousků takových responsí, a ještě ne v originále, ale v opisech.
„A jedním z nich je kouzelný příběh, který se prý odehrál ve Slavkově u Brna, kde dva bratři byli nařčeni z toho, že jejich původ není úplně čistý a cosi nepěkného bylo řečeno i o jejich matce. Oba bratři pochopili, v jak obtížné jsou situaci, a začali se dožadovat napravení toho, což mohl učinit rabín. Rabín si ale nebyl jistý, a proto se obrátil na dalšího rabína. Tentokrát ze Slavkova u Brna. Pak se obrátili na vídeňského rabína.“
A tady možná přichází další paradox, protože stále mluvíme o aškenázském prostoru, to znamená zejména římská německá říše plus Čechy a Morava.
„K našemu úžasu se ti dva rabíni neshodli, nebo spíš nebyli si jistí svojí odpovědí. A tak se ti nebozí dva bratři ze Slavkova obrátili na dalšího rabína, tentokrát na význačného rabína Ibn Adreta, který byl sefardským rabínem v Barceloně a je pro nás docela zajímavé, protože se jedná přeci jen o právně dva odlišné židovské světy, že i jeho vyjádření bylo bráno v potaz. Bohužel nevíme, jak celá kauza skončila, ale snad to pro oba bratry na počátku 13. století dopadlo dobře,“ říká Doležalová.
A víme alespoň, co zmíněným bratrům rabíni radili? „Bylo to trošku problematické, protože rabíni se rozešli v čistotě původu obou bratrů. Zatímco jednoho očistili zcela, tak u toho druhého si nebyli úplně jisti, a to se stalo v podstatě předmětem diskuse, protože i nařčení jednoho bratra v rodině bylo v podstatě pro celou tu rodinu katastrofální. Takže oni usilovali o celkové očištění. Dá se ale předpokládat, že pro klid v obci potom toho očištění dosáhli.“
Druhý příklad responza pochází také z moravského prostředí: „Zdá se, že ta moravská obec byla v tomto nějak aktivnější. Tak se mluví o kauze jistého Žida z Třeště. A tady si asi budeme sahat do svědomí a zjistíme, že mnoho podobných kauz se děje dennodenně, a opět nás zarazí, že toto řešili rabíni a že to řešili tak složitě, že se ptali až do dalších zemí.“
Šlo totiž o kauzu mezi tchánem a zetěm: „Kdy se přeli o to, kdo má právo na domy, které obývali, kdo z nich postavil větší část a kdo v domech původně bydlel. Čili šlo o běžnou majetkoprávní při. Ale opět, protože fungoval určitý institut vydržení a určitý institut toho, kdo víc do domu vložil majetku, tak se obraceli na rabíny, jejichž autoritu potom používali ve svůj prospěch,“ vysvětluje historička Eva Doležalová.
Je Brexit dobrý pro Židy? Co se chystá v moravském Holešově? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
