Co znamenal vznik Československé republiky pro české, slovenské a podkarpatoruské Židy?
Znáte tu, jak přijede Žid z Podkarpatské Rusi do Paříže? Má kaftan a pejzy. Pařížské děti nikoho takového ještě neviděly, pobíhají kolem něj a tropí si z něj legraci. Když už tento exotický návštěvník nemůže jejich posměch vydržet, řekne: „No, no, no, to jste ještě nikdy neviděly Čechoslováka?“ Co znamenal vznik Československé republiky pro české, slovenské, ale i podkarpatoruské Židy? A jak se jim v nové republice žilo?
Československý stát zahrnoval židovské občany a ti se na jeho vzniku podíleli, vysvětluje historička Kateřina Čapková s tím, že otázka, jak se Židé stavěli ke vzniku republiky, jí trochu zaráží:
„Myslím, že je za tím pocit, že to měli nějak jinak a kdo ví, jestli byli loajální. Taky to vyvolává pocit, že československý stát vznikl jakoby bez nich.“
Židé byli do společnosti integrováni už před první světovou válkou.
„Byli často členy hasičských dobrovolných sborů, byli často členy místní samosprávy, Sokola, není důvod, proč je z toho procesu vzniku vyřazovat.“
Navíc se postoj Židů ke vzniku československého státu nedá shrnout do jednoho:
„Samozřejmě to velice záleželo na tom, z jaké oblasti byli, podobně jako nežidovské obyvatelstvo, třeba v tom pohraničí, tam mohli být vůči vzniku Československa obavy, že to bude stát Čechů a Slováků, což se ta obava naplnila, že práva lidí jiných jazyků budou dána na nějakou nižší úroveň. Ale zároveň právě Židé v Českých krajích, v Praze samozřejmě, tak jako to křesťanské obyvatelstvo, ten vznik československého státu často vítali.“
Otázku po postoji Židů ke vzniku republiky ale podle Kateřiny Čapkové ospravedlňuje to, že vznik Československa doprovázely protižidovské výtržnosti, které byly až donedávna marginalizovány:
„Došlo až i na fyzické násilí, pogromy, především na Slovensku, ale třeba také v Holešově. Docházelo k vybrakování židovských obchodů nebo židovských bytů. To osobní ohrožení, že lidé vtrhli do bytů a narušili bezpečnost člověka v tom jeho prostředí, to samozřejmě mnohé Židy znejistilo a v nějaké míře se to dá srovnat s tím, co se pak později stalo při křišťálové noci, kdy ten privátní prostor byl také narušen. Na jedné z těch demonstrací se dokonce objevily oprátky pro Židy jakožto vykořisťovatele a zrádce českého národa a musím říci, že mě zarazilo, že je takhle dlouhá tradice nošení oprátek na xenofobní demonstrace, která bohužel je živá až dodnes.“
Rok 1918 pro Židy v Československu podle Kateřiny Čapkové nepřinesl veliké změny:
„Kontinuita z Rakouska-Uherska do Československého státu byla velká. Pro mě skoro větší než z komunistické doby do doby po-komunistické. Protože Rakousko-Uhersko byl právní stát. Všechno soudnictví nebylo v rozporu s tím, co Československo později zastávalo.“
Jednu velkou změnu ale historička Kateřina Čapková vidí:
„Židé právě pro ten antisemitský tlak cítili mnohem větší potřebu rychle se počeštit, svojí administrativu právě pro ten předsudek, že Židé takzvaně němčí.“
