Daniel Raus: Dejte šanci internetu
V americkém Kongresu probíhá dosud nejvážnější debata o regulaci internetu. Na stole jsou dva návrhy, jeden pochází ze Sněmovny reprezentantů, druhý ze Senátu. Cíl mají v podstatě stejný: zabránit porušování autorských práv. Jenomže plány předkladatelů se ani za mák nelíbí provozovatelům velkých sítí. Do protestů se zapojilo i mnoho křesťanských webů.
Ochrana internetu nebo jeho cenzura? V tomto týdnu došlo k názorovému střetu těch, kdo chtějí vymáhat na světové síti autorská práva, s těmi, kdo chtějí zachovat svobodu internetu. Věci došly tak daleko, že některé weby na protest zhasly, mezi nimi známá Wikipedie.
Není náhoda, že místem konfrontace se stala Amerika. Je to země, kde se internet zrodil. Země, kde jsou největší zařízení, jež ho obsluhují. Ale také země, kde se nejvíc vydělává na autorských právech. Enormní zájem na nich má Hollywood, ale nejde jenom o bitvu filmových studií proti Wikipedii. Ve hře jsou naprosto odlišné filosofické přístupy ke „svaté trojici“ www.
V jistém smyslu jde totiž o médium, které patří všem. Každý ho může využívat podle svého gusta. A má k dispozici ohromnou plejádu kvalitních nebo méně kvalitních služeb. Vyplývá z toho ale zásadní otázka: kdo nese odpovědnost za zveřejňovaný obsah? Provozovatel nebo jeho zákazník?
Zastánci i odpůrci regulace metají silné argumenty. Autorská práva se skutečně ve velkém porušují. Na druhou stranu je internet nejsvobodnější médium, jaké kdy vzniklo. Zatřáslo despotickými režimy i nenasytnými firmami, které zneužívaly postavení na trhu. Zeptejte se například, co zasadilo ránu hudebnímu průmyslu – přehnané ceny CD-ček nebo stahování hudby v MP3? Nejdřív bylo vejce, potom slepice – a kdo za to může?
Zajímavé je, že do protestů proti regulaci internetu se zapojila řada náboženských stránek. Ty většinou upozorňují na blahodárné šíření svobody, včetně náboženské. Kdysi se riskantně pašovaly Bible za železnou oponu, dneska si je může kdokoliv stáhnout do počítače v různých překladech. Světová síť se stává neoficiálním diskusním fórem různých světonázorů a ideologií, se vším dobrým i špatným, co to přináší. Nemluvě o tom, že internet je úhlavní nepřítel diktátorů, daleko horší, než byly pro komunisty rádiové vlny.
Za pokusem o regulaci webu přitom nejsou ideály, nýbrž peníze. Ačkoliv se na něm tedy objevuje spousta lumpáren, vyšší princip velí zachovat svobodu.
