Daniel Raus: Dobrá zpráva o korupci
Podle nejnovější zprávy organizace Transparency International se Česko propadá do hlubin korupce. Už potřetí za sebou kleslo. Nyní o čtyři příčky, takže se dostalo na 57. místo. Proč se vlastně nedaří nepříznivý trend zastavit? A co by se mělo stát, aby byly věci jinak?
Ani tuna zákonů nenahradí poctivého člověka. Zvláště, když jsou v oněch zákonech různé díry, aby se nepoctivým ulehčila práce. To, že v Česku je situace tristní, není žádná novinka. A zřejmě nepomůže klasická lekce optimismu, podle které je sklenka napůl plná, protože dvě třetiny zemí světa jsou stále pod námi, takže máme ještě dlouho kam padat. Mimochodem, z našich sousedů je na tom hůř jenom Slovensko – díky Bohu za něj.
Zajímavé je ale něco jiného. Propad nastává v době, kdy se přece jen blýská na lepší časy. Pár ministrů muselo odstoupit, Praha nabrala nový kurz, šéfpolicista byl přistižen s úplatkem, drobná očista postihla státní zástupce a soudce, svitla malá, ale přece jenom naděje, že v trouchnivějící síti spravedlnosti uvízne nějaká dlouho očekávaná velryba, a díky Švýcarům se možná dokonce dostaneme k části ukradených miliard. Mimochodem, Švýcaři jsou, co do poctivosti, osmí na světě. Gratulujeme.
Skepse je u nás veliká proto, že věci zašly příliš daleko. Skandály se staly denní realitou. A hlavně, rozpočtovou díru dnes už musí platit běžný občan. Nadační fond proti korupci odhaduje, že každý z nás platí ročně na korupci 10 000 korun. To znamená, že průměrná česká rodina by mohla dostat každé čtyři roky fungl nové auto a staré ještě prodat v bazaru.
Špatné je také to, že tuna našich zákonů dosud nereguluje oblíbené finty korupčníků, jako jsou akcie na doručitele. Přísně střeženo je naopak právo na soukromí, takže při pouhé zmínce o majetkových přiznáních je třeba se dvakrát pokřižovat svěcenou vodou. Přitom v takovém Norsku jsou daňová přiznání všech občanů zveřejněna rovnou na internetu. A div se světe, tahle země je šestá nejpoctivější.
Dobré znamení ale je, že korupce lidem přece jenom vadí. Obnova společnosti musí jít v konečném důsledku zdola. Proto tak dlouho trvá. A proto se s ní nesmí v žádném případě přestat. Ačkoliv tedy padáme, věci se nenápadně otáčejí k lepšímu.
