Daniel Raus: Holešovská změna politiky
Takzvaná Holešovská výzva ukázala v tomto týdnu svoji životaschopnost. Na mnoha místech republiky vytáhla do ulic tisíce nespokojených občanů a v Praze zorganizovala pochod na televizi. Její vize zatím není úplně zřejmá, odvíjí se spíš od líbivých hesel, než od jasného programu. Přesto se apel nemůže brát na lehkou váhu.
Nespokojenost Čechů s Čechy roste. Už to není jenom pověstná „blbá nálada“, jako v devadesátých letech. Nastupují lidé, kteří chtějí změnu. Stávající systém buď odmítají, nebo žádají radikální očistu. Vodou na mlýn je jim neblahý trend, kdy je všechno dražší a často navíc méně kvalitní. Ruku na srdce: když jezdí Češi nakupovat vejce do Němec, něco tady nehraje.
Objevily se průzkumy, podle kterých by čtvrtině našich občanů nevadila vláda silné ruky, a vlastně je jim jedno v jakém režimu žijí. I ten předlistopadový jim připadá lepší, než to, co máme teď. S mírnou arogancí by se dalo odpovědět doporučením, aby se tedy kvapně přestěhovali do Severní Koreje, jinak ani tam už předlistopadový režim nemusí chytit. Na cestu je dobré vzít pořádný krajíc chleba se sádlem.
Jenomže tady nejde o vtipné urážky, ale o docela vážný stav společnosti. Bez komunistického znárodnění by nebylo postkomunistické privatizace, přesto ale nadpoloviční většina občanů žehrá na fungování zdejší demokracie. Současný systém si pochvaluje pouhých 15 % lidí. A co je horší, v těchto náladách nejsme sami. Evropu obchází strašidlo rozhořčených, kteří zatím nevědí, co chtějí, ale svět kolem nich se jim zdá být hodně nespravedlivý. Musí podle nich nastat změna, ale jaká?
Odpovědí je jako šafránu. Svoboda totiž vede k blahobytu, ale současně poskytuje prostor pochybnému konání. Takže Masaryk se otáčí v hrobě se svým „nebát se a nekrást“ a my najdeme v novinách každé ráno nějakou novou korupční kauzu. Na druhé straně nebyla naše svoboda nikdy tak pevná, jako teď. Chyba tedy asi nebude v systému. Věci je třeba měnit zevnitř.
Protestní pochody jsou důležité, ale skutečná změna politiky nastane, až budeme my Češi ochotni vstupovat do zdejších partají, budovat jejich základny a vytvářet síta, přes která se daleko hůř budou dostávat nahoru nejrůznější lumpové a kořistníci. Naše nechuť k politické angažovanosti je možná poslední dědictví temné éry totality.
Na vlnách Radiožurnálu v to doufá Daniel Raus.
