Daniel Raus: Politika a náboženství v Jižní Koreji
Jižní Korea se často uvádí jako příklad země, kde různé náboženské komunity žijí v příkladných vztazích. Tento mírně romantický obraz narušil několikrát současný prezident, který se netají svou křesťanskou vírou. Přirovnává se v tom někdy k bývalému americkému prezidentovi Georgi Bushovi mladšímu, se kterým měl ostatně velmi dobré vztahy. A jak jeho působení ovlivňuje jihokorejskou politiku?
Většinově křesťanských zemí je v Asii poskrovnu. Když pomineme Rusko, které je kontinentem samo o sobě, pak zůstávají Filipíny, Východní Timor a dva svazové státy Indie. Nově se ale začíná mluvit i o Jižní Koreji, kde se sice největší skupina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství, hned na druhém místě jsou ale křesťané. A tradiční buddhisté obsazují až třetí příčku.
Co se týče jihokorejské politiky, platí pro ni striktní oddělení od náboženství, což je zakotveno v ústavě. Vliv mají ale dvě zmíněné komunity: křesťané a buddhisté. Všechny ostatní skupiny jsou zanedbatelné. A je třeba dodat, že především protestanté jsou mimořádně aktivní. Hlásí se k nim i současný prezident I Mjong-bak. A protože příští rok budou prezidentské volby, přetřásá se jeho působení ze všech stran.
Kritici mu vyčítají polarizaci politiky a tvrdí, že místo aby nechal svoje náboženské přesvědčení v soukromí, tahá ho na veřejnost. Trnem v oku je jim i to, že se ve své administrativě obklopil lidmi, které mu církevní organizace doporučily. Dodejme, že mezi kritiky jsou především buddhisté a sekularisté, ale i řada křesťanů.
Nejvýraznější gesto učinil I Mjong-bak v březnu na „národní snídani, spojené s modlitbou“, což je původně americká tradice setkání politiků a náboženských představitelů – obyčejně na půdě parlamentu. Jihokorejský prezident při modlitbě poklekl, což mu nemohou odpustit především buddhisté. Jinak se ovšem jeho politika považuje za relativně úspěšnou, ačkoliv s dodatkem, že je výhodná spíš pro bohaté, nežli pro chudé.
Jak ovlivní jeho otevřeně proklamovaná víra příští volby? Prezidenta volí na pět let přímo občané a jeho moc je poměrně velká. Podle kritiků se po eskapádách I Mjong-baka žádný kandidát k víře radši nebude hlásit. Podle příznivců to naopak zůstane marginální otázkou, neboť voliče zajímá ekonomika a bezpečnost. I Mjong-bak vstoupí podle nich do dějin jako ten, kdo vytáhl zemi z krize, utužil vztahy s Amerikou a zaujal nekomrpomisní postoj ke stalinistické Severní Koreji.
