Daniel Raus: Sčítání lidu a láska Čechů k institucím
Zaměříme se na jednu ze zajímavostí z předběžných výsledků letošního sčítání lidu. Od pádu totality jsme zažili sčítání lidu už potřetí. To první bylo v roce 1991, a tehdy žádnou náboženskou příslušnost neuvedlo více než jeden a půl miliónu lidí. O deset let později, v roce 2001, jich byl necelý milión. A v letošním roce skoro pětkrát tolik. Proč je tomu tak?
Britská princezna Margaret kdysi prohlásila, že má asi tolik soukromí, jako rybka v akváriu. Narodila se do královské rodiny, což znamená, že byla od malička v centru pozornosti médií, hlavně těch bulvárních. Soukromí je potřebou člověka a my, ač nejsme členy britské královské rodiny, žijeme v době internetové a informační kriminality, kdy naše osobní údaje mohou být různě zneužity.
Není tedy divu, že spousta lidí při sčítání lidu vynechá nepovinné otázky. Platí to jak pro bod, týkající se náboženství, tak i pro dotaz o národnosti. Překvapivé je snad jen poměrně velké množství obyvatel, kteří tak učinili. Národnost si ponechalo pro sebe 27 % lidí, a náboženství necelých 50 %. Když to porovnáme se sčítáním lidu před deseti lety, zjistíme, že počet těch, kdo mlčí o víře, se zvýšil pětkrát, a počet mlčících o národnosti stoupl dokonce šestnáctkrát.
V Česku se tím ale potvrzuje ještě jiná věc. Máme nechuť k institucím. Platí to pro politiku, neboť zdejší partaje mají minimum členů a při volbách do Senátu je zázrak, když se někdo ukáže ve volební místnosti. Rovněž to platí pro instituci manželství, neboť sčítání lidu ukazuje, že takzvaní „singles“ tvoří dnes neuvěřitelnou polovinu dospělé populace. A platí to pro instituce náboženské, neboť z těch, kdo odpověděli na danou otázku, se k církvím přihlásila pouhá čtvrtina.
Zajímavou skupinu tvoří ti, kdo věří, ale k církvím se nehlásí. Je jich více než 700 000. Kdybychom tedy přirovnali výsledky sčítání k volbám, byla by při nich poloviční účast a suverénní vítězství by dosáhla strana bez náboženské víry – 63 % hlasů. Za ní by následovali katolíci s 19 procenty, potom věřící bez církevní příslušnosti s 12 procenty, a nakonec protestanti se 6 procenty.
Jisté tedy je, že my, Češi, považujeme otázky přesvědčení a dokonce i národnosti za výsostně osobní věc, do které nikomu nic není. A nevěříme institucím, včetně vlastního státu, který organizuje jinak neškodné sčítání lidu.
