Deníky spisovatele a výtvarníka Ondřeje Sekory ukazují vliv holocaustu na jeho dílo

5. březen 2017

Autor Ferdy mravence, propagátor ragby i milovník Francie. Tohle všechno byl spisovatel a výtvarník Ondřej Sekora. Jeho život i tvorbu ale zásadně ovlivnil pobyt v pracovních táborech v letech 1944-1945.

Příběh Ferdy mravence mohl vypadat jinak, nebýt 2. světové války a zážitků, které spisovatele Ondřeje Sekoru potkaly. Koncem války se dostal do pracovních táborů v Kleinstein a Osterode, protože jeho manželka Ludmila byla židovského původu. V lágrech, kde spolu s hercem Oldřichem Novým hrál maňáskové divadlo, si Sekora vedl deníky slovem i obrazem. Ty vydalo nakladatelství Albatros. Vysvětluje editor Ondřej Müller:

„Ona je záměrně ta publikace nazvána deníky. Obsahuje dva druhy deníků, jeden: který si psal po celou dobu v pracovních táborech, a vedle toho si vedl kreslený zápis událostí. Byl to nevelký skicář, kde si nakreslil jednotlivé dojmy a scény z tábora.“

Deníky Ondřeje Sekory 1944-1945 představilo Moravské zemské muzeum a Nakladatelství Plus

Uznávaný a známý Sekora zaznamenal velké zklamání, když se najednou během Protektorátu změnil postoj mnoha lidí k němu. Byl vyhozen z Lidových novin, vyškrtnut ze Svazu novinářů, přicházel o přátele, kteří museli do koncentračních táborů.

„Člověk, který byl vítaným a úspěšným umělcem první republiky, se najednou ocitl na okraji společnosti jako opovrhovaný člověk. To bylo něco, co si po válce velice dobře pamatoval a s nedůvěrou přistupoval ke společnosti. Také viděl v levicovém směřování pro sebe východisko a v tom směru – pokud upravoval Ferdu mravence nebo některé své knížky – toto směřování je po událostech, které zažil během války, naprosto logické.“

Deníky Ondřeje Sekory 1944-1945 představilo Moravské zemské muzeum a Nakladatelství Plus

Kniha deníků na první pohled upoutá zvláštností – má spojené listy. Sám Ondřej Sekora měl rád ve svých dílech hravé výtvarné nápady.

„Tím, že si člověk bude jednotlivé archy rozřezávat, může to vyvolat vzpomínku na knihy za první a druhé republiky, které často přicházely do knihkupectví nerozřezané a člověk si je při čtení musel rozřezávat a spolupodílet se na vzniku knihy – rohy knížky byly jemně šmolkované a kniha vypadala měkce i po stranách. Když si člověk rozřeže knihu Deníky Ondřeje Sekory, bude to vypadat podobně.“

Tomáš Cikán, grafik Deníků Ondřeje Sekory 1944-1945, otvírá jednu z kapes, které skrývají Sekorovy ilustrace.

Dodává Ondřej Müller. Oddělováním jednotlivých archů, na kterých jsou Sekorovy ilustrace z deníků, se každá z nich může stát „objevem“, na který se čtenář dívá jinak, než kdyby knihou jenom listoval.

autor: sch
Spustit audio