Densuş - nejstarší kostel v Rumunsku, ve kterém se dosud konají bohoslužby
Pokud Vás letní cestování zavede do Rumunska, rozhodně si nenechte ujít návštěvu tamních církevních památek, kterými tato země přímo oplývá. Dřevěné kostelíky, malované kláštery, opevněné kostely či starobylé kostely vytesané ve skalách patří ke krásám Rumunska stejně tak jako přenádherné hory, moře nebo delta Dunaje. Teď Vás zavedeme do kostela, jehož kameny pamatují mnohé z dějin rumunského národa.
Nejstarší kostel v Rumunsku, ve kterém se dodnes slouží bohoslužby, stojí v obci Densuş na západě Sedmihradska v župě Hunedoara. Právě tady se kdysi nacházelo dácké království a v horách dodnes můžeme obdivovat zbytky pevnosti Sarmizegetusa, která byla politickým, vojenským i náboženským centrem Dáků.
Tito prapředkové dnešních Rumunů na přelomu starého a nového věku hrdinně odolávali rozmáhající se Římské říši, ale nakonec byli v roce 106 poraženi císařem Trajánem, který Dácii proměnil v římskou provincii. Mnohé kameny z tehdejších římských staveb byly později použity pro stavbu kostela svatého Mikuláše v obci Densuş. O době jeho vzniku existuje řada hypotéz a jednu z nich nám přiblíží tamní pravoslavný kněz Alexandru Gherghel:
„Někteří historici tvrdí, že ve druhém století, v letech 105-106, byl na tomto místě postaven pohanský chrám zasvěcený bohu Martovi, který byl ve 3. století přeměněn na křesťanský kostel a od té doby se v tomto kostele konají bohoslužby. Chrám má čtvercový půdorys a je podepřen římskými náhrobními kameny, římskými pohanskými oltáři a náhrobními pomníky, naskládanými jeden na druhém. Je tady osm římských náhrobních kamenů, které podpírají věž, která sloužila jako komín pro dým z mauzolea římského generála Longina, prvního správce Trajánovy Dácie, který si vedle chrámu postavil svůj dům nebo venkovské sídlo.“
Nejstarší malby uvnitř kostela pocházejí z 15. století, ale během dějin byly několikrát poničeny. Na jejich stavu se negativně podepsali nejen Turci a Tataři, ale také kalvinisté, kteří se do Sedmihradska dostali prostřednictvím Maďarů a vládli tam od 16. do 18. století.
„Máme informaci z roku 1701 až 1702, že se v kostele střídali dva kněží: jeden kalvínský a jeden pravoslavný. Když sloužili kalvinisté službu, otočili ikony směrem ke zdi, a naši Rumuni si je otáčeli zpět. Všechny kostelní malby byly kalvinisty zničeny a pak zabíleny.“
Naštěstí malby nebyly zničeny úplně a v roce 2005 byly při rekonstrukci kostela odkryty. Je na nich řada zajímavých postav, například svatý apoštol Tomáš.
„Podle tradice kázal v indickém Malabaru. Indové považovali krokodýli za bohy a krmili je dětmi, které těmto zvířatům předhazovali. Svatý apoštol Tomáš zabil krokodýla a ukázal jim, že bohové jsou smrtelní. Táhl za sebou jeho kůži a tady máme zobrazen tento skutek. Na zádech má kůži naraženou na holi. Jiní tvrdí, že to není Tomáš, ale Bartoloměj. Svatý Bartoloměj byl zaživa stažen z kůže. V Sixtinské kapli je zobrazen, jak si nese kůži v prstech."
Rumuni usilují o to, aby kostel v Densuşi byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
