Deset let Jednoty bratrské v Praze
Jednota bratrská patří k nejstarším církvím působícím na našem území. V minulosti zakusila velké pronásledování a ani v moderních dějinách se jí nevyhnuly problémy. Koncem 90. let minulého století se tato církev rozštěpila a část jejích věřících odešla do Českobratrské církve evangelické. Některé sbory tehdy úplně zanikly. Byl mezi nimi i sbor pražský. Před deseti lety však v hlavním městě vznikl sbor nový, který chce sloužit především lidem žijícím v jeho okolí. Zítra proběhne velká narozeninová oslava sboru, při které bude mít premiéru i dětský muzikál Popelka. Dětem se totiž členové sboru věnují nejvíc.
Pražský sbor Jednoty bratrské zahájil svou činnost v roce 2001 a původně měl sloužit studentům z jiných měst. Postupně se z něj stalo společenství, které vedle nedělních bohoslužeb a biblických hodin nabízí i celou řadu dalších aktivit. Sbor sídlí v Praze - Jinonicích v obyčejné vile. A zde nás už očekává správce a druhý pastor sboru Richard Kraus.
„Dobrý den, pojďte dál.“
K vašemu sboru patří nejen vila, ale i tady ten mobilní dům. Co to vlastně je?
„Je to dřevostavba, kterou jsme koupili za účelem vybudování hlídacího koutku pro děti z našeho okolí, pro maminky, které sem dávají děti hlídat, když si potřebují něco zařídit. Můžeme se tam podívat.“
Vcházíme do mobilního domu. Můžeme se podívat, co zde děláte?
Dítě: „Vyrábíme knížku.“
Učitelka: „Dneska budeme vyrábět knížku a takovou koláž. Děti budou vystřihovat a lepit obrázky.“
Pane Krausi, jaké děti sem vlastně docházejí?
„Docházejí sem děti rodičů jednak od nás ze sboru, ale také některých sousedů a sousedek a některých členů mateřského centra, které tady také provozujeme.“
Samotný sbor ale sídlí ve vile, tak se půjdeme podívat do ní.
„Dům jsme koupili v roce 2001 původně jako kancelářské zázemí sboru a také jako byt pro kazatele a jeho rodinu, nicméně přestavbami a úpravami jsme z něj udělali místo, kde je modlitebna a zároveň prostor pro mateřské centrum a další kluby pro práci s dětmi a s mládeží.“
Tady vidím, že je dokonce bazén.
„Je tam sauna, je tam čtyřmetrová trampolína pro děti a je tam také volejbalové hřiště, které jsme si sami udělali s velikými ochrannými sítěmi, aby nám míče nelétaly k sousedům.“
V domě jsou dvě klubovny, tak se půjdeme podívat do té jedné. Klubovna je pěkně zařízená, samé pohovky – to je vidět, že se zde scházejí mládežníci.
„Tady provozujeme každý čtvrtek a pátek kluby pro mládež a také se dělíme o klubovnu s dorostem. Máme tady šipky, pohovky, lenošky. Někdy si promítneme nějaký film.“
Jaký je vlastně smysl všech vašich aktivit? Mateřské centrum, práce s mládeží, s dětmi...
„Hlavním cílem je navázat s těmito lidmi osobní vztahy, aby na nás mohli vidět, jak my žijeme s Bohem a zatoužili po tom.“
Koukám, že zde je také aparatura s notami, což – předpokládám – je partitura muzikálu Popelka.
„Přesně tak. My jsme moc rádi, že ho můžeme představit veřejnosti. Už loni manželé Deylovi udělali muzikál také na pohádkové téma, byla to Sněhurka. Rádi bychom oba tyto muzikály v budoucnu převedli i do filmové podoby.“
V průběhu slavnostního shromáždění u příležitosti desátého výročí vzniku sboru Jednoty bratrské v Praze nezazní jen hudba a vzpomínky na uplynulé akce, ale bude se i plánovat. Členové sboru Jednoty bratrské v Praze totiž věří, že je před nimi ještě bohatá budoucnost a že mají svým spoluobčanům co nabídnout.
