Duchovní odkaz rabiho Löwa
Minulý měsíc uplynulo 400 let od úmrtí nejslavnější osobnosti české židovské historie, rabína Jehudy Levy ben Becalela zvaného rabi Löw a v židovském světě známého pod akronymem Maharal. V našem pořadu jsme si již tuto osobnost přiblížili připomínkou jejích životních osudů a dnes se v příspěvku dr. Alexandra Putíka z Židovského muzea v Praze budeme věnovat jejímu duchovnímu odkazu.
Rabi Löw vytvořil originální dílo vynikající nejen rozsahem, ale především obdivuhodnou tematickou šíří - věnoval se výkladům hebrejské Bible a Talmudu, mravouce, kazatelství, polemice, apologii i poezii. Za svého života vydal 14 spisů, z nichž se většina dotýká různých aspektů mystické teologie. Jejím nejdůležitějším pramenem jsou vyprávěcí pasáže Talmudu označované jako agada. Tu rabi Löw chrání proti racionalistické kritice. Věhlasný pražský židovský učenec se ale intenzívně věnoval i židovskému náboženskému právu zvanému halacha. K vybraných obtížným pasážím Talmudu a komentářům starších rabínských autorit napsal mnoho pronikavých rozborů a současně vytvořil díla, která oslavují Tóru.
Rabi Löw zdůrazňuje její pojetí jako prostředníka mezi Bohem a lidmi. Má-li Tóra tuto roli plnit, musí být její učení správně chápáno a předáváno, což se neobejde bez správné výchovy. Rabi Löw kritizoval, že děti jsou předčasně vyučovány předmětům, k nimž nejsou psychicky a intelektuálně vybaveny. Současně navrhoval reformu, podle níž měl studijní plán postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, přičemž studium komplikovaných náboženských otázek mělo být vyhrazeno pouze nejnadanějším studentům. Pedagogické názory, které rabi Löw hlásal, v mnohém předjímají myšlenky Jana Ámose Komenského.
Slavný rabín věnoval ve svém díle i pozornost otázkám práv národů, koloběhu dějin a vykoupení. Podle jeho názoru mají všechny národy právo na svobodný život ve vlastní zemi a podle vlastních zvyklostí. Nadvláda jednoho národa nad druhým podle něj odporuje přirozenému řádu. Vyhnanství židovského národa vypuzeného z vlastní země považoval za nepřirozený stav, který nutně skončí. Galut - vyhnanství - je však nutné přijmout, protože je důsledkem Hospodinova rozhodnutí.
Lidské dějiny procházejí podle rabiho Löwa obdobími vzestupů a pádů. Rovněž Izrael, který se stal národem při vysvobození z Egypta, zažívá prohry a dílčí vysvobození. Tento zdánlivě nepřestávající koloběh však není věčný, protože bude zakončen mesianickým vykoupením. Tomu musí předcházet vědomé úsilí v rovině osobní i společenské. Jedinec se má snažit o přilnutí k Bohu, národ má usilovat o nápravu nedostatků přírodního a společenského řádu.
V obecném povědomí je rabi Löw považován za významného představitele židovské mystiky - kabaly. Židovská mystická teologie vskutku tvoří myšlenkový základ většiny jeho knih, i když rabi Löw nenapsal žádné dílo, které by se mystice přímo věnovalo. Může to odrážet skutečnost, že jako mnoho dalších mystiků odmítal rozšiřování kabaly mezi laiky, a esoterické nauky předával vybraným žákům pouze ústně.
Při připomínce myšlenkového odkazu rabiho Löwa konečně nutno zmínit, že jeho myšlenky ovlivnily vývoj chasidismu. Ten především přijal a rozvinul jeho pojetí náboženského vedení obcí, v němž ústřední roli přijímá charismatický rabín. Chasidismus se rovněž inspiroval osobitým pojetím víry rabiho Löwa jako prostředku přilnutí k Bohu.
Myšlenky rabiho Löwa ostatně poskytly významné podněty i k rozvoji moderního náboženského sionismu. Podle tohoto učence každý národ včetně židovského má žít ve vlastní zemi. Moderní sionismus tak především přijal rabi Löwem zdůrazňovanou ideu bytostného vztahu mezi židovským národem a jeho historickou vlastí v Erec Jisrael - Zemi Izraele.
Dílo rabiho Löwa není systematické v moderním slova smyslu. Stojí však za ním ucelený a promyšlený pohled na svět.
