Ethno-symfonetický orchestr Šarbilach se už 20 let věnuje židovské hudbě

Paní Vogelová, jak vlastně vzniknul název orchestru Jaromíra Vogela Šarbilach?

„Název Šarbilach vzniknul před dvaceti lety na Židovské obci, kde byl vlastně i první koncert. V původním složení Šarbilachu byli tři lidé, kteří se postupně rozrůstali až do dnešní podoby, což je třicet pět stálých členů orchestru Šarbilach.“

Ovšem já jsem se ptal na jméno, odkud to vzniklo to Šarbilach?

„Šarbilach je vlastně střípek pro štěstí, který se rozdává při židovských svatbách. A název vznikl při jedné hře, která probíhala na obci – Rakousově hře Šarbilach, kde vlastně manželka v pohádce říká manželovi ‘Ty jsi můj malý šarbilach.‘ Nám se to líbilo, takže vznikl tento název.“

Takže orchestr existuje 20 let. Co jste za tu dobu všechno absolvovali?

„Tak za tu dobu Šarbilach absolvoval celou řadu vystoupení, samozřejmě koncertů. Hrajeme výhradně hudbu Jaromíra Vogela, takže i s tou jezdíme nejenom po Praze, ale i po různých místech České republiky. V poslední době hlavně tedy jižní Morava, kde jsme i loni zahajovali Holešovské dny židovské kultury. Pak to byla Třebíč, letos by to měl být Mikulov. Jinak nás v letošním roce čeká v Jeruzalémské synagoze 10. června obnovení premiéry Chaim be tikvy. Ta původní premiéra vlastně byla v loňském roce, to bylo dost výrazné pro Šarbilach, zúčastnil se světové premiéry tohoto díla Jaromíra Vogela v Betlémské kapli, kde hrál společně s orchestrem Camerata. Bylo tam 111 muzikantů na jevišti, takže obrovská záležitost, symfonie dedikovaná holocaustu a siru Nicholasi Wintonovi. Jinak nás čeká v letošním roce Malý židovský festiválek ve Kbelích 19. dubna. Pak zahajujeme opět Poláčkův festival v Rychnově nad Kněžnou a další a další koncerty. V loňském roce měl Šarbilach osmnáct koncertů za rok, což si myslím, že je dost.“

Vy hrajete hudbu zásadně Jaromíra Vogela. Má to smysl hrát židovskou hudbu? Chodí diváci a jak reagují?

„Tak smysl to určitě má. Ona vůbec hudba Jaromíra Vogela je taková dost nezařaditelná, protože to není folk, není to ani vyloženě vážná hudba, prostě je to Vogelova hudba. Dáváme prostor mladému skladateli Petru Koronthalymu, který má v programu dvě skladby a jinak je to převážně ten Jaromír. Jinak během koncertu má průvodní slovo většinou Pavla Jahodová-Vondráčková, která seznamuje s židovskými zvyky, takže si myslím, že posluchačům se to velmi líbí. Máme několik CD a vzhledem k tomu, že si je i kupují a nosí domů, takže asi tu hudbu chtějí slyšet i jinak, než jen na našich koncertech.“

Vy děláte manažerku orchestru, staráte se o všechno. Jaká je to práce, naplňuje Vás?

„No práce je to dost náročná, snažím se samozřejmě, aby Šarbilach měl co nejvíce koncertů, aby nás právě lidi poslouchali, abych teda i jinak šířila hudbu mého muže. Snažím se sehnat různé partnery, máme třeba Ethno rádio jako partnera, které nás hraje a doufám, že i další se připojí.“