Festival Jeden svět se letos zaměří na protesty, nepokoje a revoltu
Příští týden, konkrétně v úterý večer, bude v kině Lucerna zahájen už 14. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Detaily si řekneme s Filipem Šebkem, koordinátorem festivalu.
Můžete mi říci, co považujete za nejdominantnější aspekt tohoto letošního ročníku Jednoho světa? Na co byste chtěl zejména upozornit naše posluchače?
„Já bych chtěl posluchače Radiožurnálu upozornit na naši hlavní tematickou kategorii, která se jmenuje ‘Protesty, nepokoje, revolta‘, je s ní spojený i náš letošní vizuál, a my jsme se při výběru filmů do této kategorie samozřejmě snažili být aktuálními a reflektovat události, které se dějí. A to nejenom v arabských zemích, kterými až do dnešních dnů v případě Sýrie zmítají revoluce, ale i nepokoje, které se dějí v zemích s již zavedeným demokratickým zřízením, ať už jsou to Spojené státy americké, Španělsko či Řecko... A myslím, že nabídka filmů v této kategorii je velmi zajímavá a upřímně se těším i na debaty po projekcích - s tvůrci i s odborníky na tato témata.“
V souvislosti s tím, co teď říkáte - můžeme si něco povědět o ceně Homo Homini?
„Cena Homo Homini se uděluje každoročně, Člověk v tísni ji uděluje lidem, kteří se výjimečným způsobem zasloužili o dodržování lidských práv. Ya loňský rok ji 6. března při slavnostním zahájení Jednoho světa převezme jeden ze členů podzemní organizace syrských lékařů, kteří se s velkým nebezpečím stále snaží pomáhat v Sýrii raněným a nemocným, které tam diktátorský režim perzekuuje.“
Řekněte mi, pane Šebku, vy se tzv. točíte kolem Jednoho světa už hodně času, pár let - proč se to u nás tak dobře ujalo? Proč jsou Češi takoví vnímaví vůči této tématice?
„Já myslím, že určitou roli v tom hraje i naše minulost, že potom, co se nám podařilo sametovou revolucí změnit režim, že má spousta lidí ještě v živé paměti to, co se tady dělo, i to, jakým způsobem se nám v dobách totality - spíše tedy disidentům, lidem, kteří se aktivně postavili proti komunistickému režimu - jakým způsobem se jim snažili lidé ze Západu pomoci. A myslím, že řada lidí cítí, že by i oni sami se měli snažit pomoci lidem, kteří se nacházejí ještě v daleko složitější a těžší situaci, než jsme se nacházeli my v dobách totality.“
