22. ledna  2017 v 19:45  rubrika: Zprávy

Hanuš Rezek byl rabín, který bojoval

Hanuš Rezek s manželkou a malým Jehoshuou před odjezdem Hanuše do Anglie. Haifa 9. 5. 1943 - Foto: Rodinný archiv Jehoshuy Rezka

Hanuš Rezek s manželkou a malým Jehoshuou před odjezdem Hanuše do Anglie. Haifa 9. 5. 1943Foto: Rodinný archiv Jehoshuy Rezka

Před 125 lety se narodil Hanuš Rezek. Polní rabín u československých jednotek na západě, ale i muž, který se po tragédii šoa rozhodně zasloužil o obnovu židovského života u nás.

Nebýt druhé světové války, možná bychom se se jménem Hanuš Rezek ani nesetkali. Narodil se 22. ledna 1892 jako Šmuel Rebenwurtzel ve Strážnici. Místní Židé zde žili, jak bylo v předválečné republice zvykem, v plné shodě s místními obyvateli. Otec Šmuela byl obchodník, ale jeho syn, česky se mu říkalo Hanuš, měl vyšší ambice; v Brně vystudoval práva, ve Vsetíně se stal advokátem a současně se zapojil do veřejného života: byl činný v sionistické organizaci i sociální demokracii, stál v čele židovského tělovýchovného spolku Makabi.  

Nacistická okupace vše změnila. Na rozdíl od většiny souvěrců se Hanušovi i s manželkou podařilo uprchnout do tehdejší britské mandátní Palestiny, kde vstoupil do československé jednotky. Židé v ní měli výrazné zastoupení, ale svého duchovního ne. Hanuš Rebenwurtzel však byl zbožný, znalý židovských rituálních zvyklostí, a veliteli Karlu Klapálkovi přišlo jen přirozené, že by se mohl ujmout rabínské funkce. Hanuš poté prošel několikaměsíční výukou u autoritativního rabiho Arjeho a poté se oficiálně stal rabínem, duchovním se zbraní v ruce.  

Proti nacistům bojoval u Tobruku i Dunkerque, v roce 1943 byl přeložen do Anglie již jako polní rabín československého vojska v exilu. Ve své funkci vystupoval proti občasným projevům antisemitismu v důstojnickém sboru, zdůrazňoval nutnost kamarádského spolužití příslušníků různých náboženských a národnostních skupin. To, jak řekl, „musí všem Čechoslovákům a nám Židům obzvláště být zkušebním kamenem a přípravou pro život poválečný“. A správně též předvídal, když dodal: „Pro nás Židy však ukončením války není boj náš dobojován, neboť boj pro židovství a o židovstvo teprve začne.“  

Po válce si Hanuš Rebenwurtzel změnil německy znějící jméno na české Rezek a energicky se zapojil do obrody židovského života rozvráceného válkou. Působil v organizacích, které pečovaly o navrátivší z koncentračních táborů a o památku zavražděných, jako vedoucí pracovník ústředí židovských obcí usiloval o obnovu jejich náboženského života, byl náměstkem vrchního rabína Aladara Deutsche. Současně navázal na své předválečné aktivity ve prospěch židovského sportu a sionistického hnutí, podílel se na organizování vojenské pomoci Izraeli, do něhož se hodlal vystěhovat.  

Hanuš Rezek zahynul 22. prosince 1947 v Řecku při zřícení letadla směřujícího do Palestiny. Kdyby tuto nehodu přežil a nepodařilo se mu vystěhovat do Izraele, stal by se nejspíše privilegovanou obětí monstrprocesů v 50. letech. 

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas