Hošana raba označuje poslední den Svátku stanů Sukot

4. říjen 2015

Na dnešní den připadl zvláštní den židovského kalendáře Hošana raba, doslova „velká hošana“. V obecném povědomí již zdomácněly názvy některých židovských svátků jako například Pesach či Jom kipur, ale čím je den Hošana raba zvláštní, to už příliš známo není.

Jako Hošana raba se označuje poslední, sedmý den Svátku stanů Sukot. Jednou ze zvyklostí tohoto podzimního svátku je modlitba se čtyřmi plodinami – svazkem palmové ratolesti, snítky myrty a větvičky vrby v pravé ruce a citrusovým plodem zvaným etrog v ruce levé. Každý den svátku účastníci bohoslužby obejdou v jedné její části s těmito rostlinami synagogu a přitom recitují biblické verše zakončené hebrejským zvoláním k Hospodinu „hoša-na“, tedy „spas“. Sedmý den svátku se obchází sedmkrát, a proto den nese název „Hošana raba“ neboli „Velká hošana“.

Sama tato zvyklost však není pro symboliku tohoto dne nejpodstatnější. Ve spojení čtyř rostlin v něm ústřední roli hraje větévka vrby, stromu rostoucího podél řek. O svátku Sukot, k němuž, jak už jsme řekli, Hošana raba patří, vstupuje podle židovské tradice v platnost Boží soud na příští rok o každém člověku. Tento soud byl pět dní předtím zapečetěn v postní den Jom kipur – Dni smíření. O Hošana raba však současně Bůh podle stejné tradice rozhoduje i o množství deště po celý nadcházející rok a právě k tomu větvička vrby v rukou věřících zvlášť odkazuje.

Svátek Hošana raba navíc vrbě přisoudil ještě jeden význam. Již od dob proroků je zvykem, že na Hošana raba si věřící židé berou do ruky ještě zvláštní svazek pěti vrbových větviček, s nímž v určený čas modlitby pětkrát udeří o zem. Tato zvyklost má kabalistické pozadí. Dle tohoto mystického učení údery vrbových větévek o zem symbolicky vyjadřují střet dvou Božích principů rozhodujících pro Hospodinův soud o člověku. Na jedné straně stojí přísný Boží soud, na straně druhé nekonečná Boží milost. Zatímco zemi odpovídá soud, lístky vrbové větévky značí Boží milost. Údery vrbových větviček o zem pak věřící obrazně vyjadřuje přesvědčení, že Boží milost převáží nad přísným soudem, protože jen tak může smrtelník před Stvořitelem obstát.

Symbolický význam větévky vrby při svátku Hošana raba tak jen zesiluje vysvětlení midraše – jednoho ze starých komentářů Tóry. Svazek čtyř rostlin, významných pro svátek Sukot, je v něm ve vztahu k člověku posuzován dle chuti a vůně. Citrusový plod etrog má chuť i vůni. Datli je vlastní chuť, ale nikoliv vůně. K myrtě patří pouze vůně, avšak ne již chuť, a konečně vrba ani nevoní, ani se nedá jíst.

Přirovnáme-li chuť k Tóře, knize Božích zákonů, a vůni k bohulibým činům, máme před sebou nejprve člověka podobného etrogu, který rozumí Božímu učení a také podle něho jedná. Žid srovnávaný s palmovými datli Tóru hodně studoval, ale neřídí se podle ní. Kdo je jako myrta, ten sice mnoho nestudoval, a přesto jedná v souladu s Boží vůlí. Konečně čtvrtý typ člověka, který má blízko k vrbě, zákony Tóry ani nechápe, ani se jimi neřídí.

A právě k takovému člověku je upřena pozornost poslední den Svátku Sukot o Hošana raba. Vrba je znamením Boží milosti, tedy i pro ty Židy, kteří Tóru neznají a podle ní nežijí. Jinak řečeno: vztah k náboženství nesmí vést v židovském společenství k rozbrojům. Židé nábožensky vzdělaní i neučení, lepší i horší tvoří jedno společenství tak jako vrbová větévka patří do svazku rostlin při svátku Sukot.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio