7. února  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Hrdinou hilsneriády nebyl Masaryk, ale obhájce Auředníček, říká scénárista Zločinu v Polné Václav Šašek

Les Březina u Polné, kde byla zavražděna Anežka Hrůzová z Malé Věžničky 29. 3. 1899 (pohlednice) - Foto: Klub Za historickou Polnou

Les Březina u Polné, kde byla zavražděna Anežka Hrůzová z Malé Věžničky 29. 3. 1899 (pohlednice)Foto: Klub Za historickou Polnou

Hilsnerova aféra otřásla českými zeměmi a mluvilo se o ní i v celé Evropě. Proces s židovským mladíkem, který byl na základě staré pověry obviněn z rituální vraždy, vyvolal nevídanou vlnu antisemitismu. A po více než 100 letech se stal námětem dvoudílné televizní inscenace. Hovoříme s jejím scénáristou Václavem Šaškem.

„Byla to léta proklatá, léta krve a tmy,“ napsal o období Hilsnerovy aféry Masarykův spolupracovník Jan Herben.  

Vše začalo o Velikonocích roku 1899. Nedaleko Polné na Jihlavsku někdo zavraždil devatenáctiletou švadlenu Anežku Hrůzovou. Na hrdle měla řeznou ránu. Polenští okamžitě pojali podezření, že to je „košerácký“ řez, který se používá při židovské porážce dobytka. Tamním lékařům se navíc zdálo, že na místě činu není dost krve. A obvinění z rituální vraždy bylo na světě: Anežku Hrůzovou měli zavraždit Židé, aby mohli přidat krev křesťanské panny do pesachových macesů.  

Na základě křivých svědectví byl zatčen Žid Leopold Hilsner, jak vysvětluje Václav Šašek, autor scénáře prvního českého filmu o hilsneriádě:  

„Hilsner se stal obětí davové sugesce a všeobecně rozšířeného antisemitismu, který byl přítomen v celé ohromné rakousko-uherské říši, ale i jinde, Francie – Dreyfussův proces, typický výron antisemitismu. Kauza Hilsner nebyla vůbec ojedinělá, podobný proces byl v Maďarsku, Polsku, také s rituálním motivem.“  

Soud v Kutné Hoře Hilsnera na základě nepřímých důkazů odsoudil k trestu smrti:  

„Ta porota byla pod děsným nátlakem, plné noviny toho byly, tiskly se brožurky, prodávaly se pohlednice s vraždou, které si porotci mezi sebou podepisovali a posílali.“  

Proti rozsudku ovšem ostře vystoupil Tomáš Garrigue Masaryk, tehdy profesor na pražské univerzitě:  

„Masaryka dráždilo a uráželo, že národ propadl ponižující rituální pověře. Jemu nešlo o to zachránit Hilsnera, ale zachránit duši národa.“  

Nedoceněným hrdinou procesu byl podle Václava Šaška Hilsnerův obhájce Zdenko Auředníček:  

„To je hlavní hrdina toho příběhu, nikoli Masaryk, jak si všichni myslíme. Ale byl to Auředníček, který do toho případu šel z hlediska vyššího principu mravního, protože věděl, že se tady děje na tom člověku křivda. A chtěl ho jako advokát ochránit, což se mu nemohlo podařit, protože ten tlak veřejného mínění byl strašný. Auředníček na to absolutně dojel, protože všichni klienti se od něj odvrátili. Přišel absolutně o všechno.“  

A scénárista Zločinu v Polné Václav Šašek dodává:  

„Holocaust, to nespadlo z nebe. Ta hilsneriáda byla jen takový předkrm, nenápadný proti tomu, co se dělo. Ale bylo na to zaděláno v mentalitě lidí, takže žádné překvapení. A kdyby lidé byli schopni si zachovat zdravý rozum a nějaký vlastní úsudek a odstup, tak by bylo lépe na světě.“  

Jak se izraelským ženám podařilo dosáhnout toho, že mohou u jeruzalémské Zdi nářků předčítat z Tóry? A jak vznikají genocidy? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas