Hřívatí bližní a hiporehabilitace
Když se miminku nedostává matčiných dotyků a citů, poškodí ho to na celý život. Výzkumy prokázaly, že čím méně něhy dítě dostává, tím hůře pak projevuje své emoce, mívá větší sklony k agresivitě, případně i duševním onemocněním. Jejich léčba pak bývá zdlouhavá a složitá. Základ je ale společný – ukazuje se, že těmto pacientům pomáhá fyzický kontakt. V mnoha případech jim ho dnes poskytují koně v rámci hiporehabilitace.
Zvířata pomáhají léčit širokou škálu fyzických i duševních chorob u dětí i dospělých. Oblíbení jsou zejména psi a kočky, ale i koně. Specialistka pro hiporehabilitaci Monika Šťastná Kohoutová vysvětluje, proč si člověk vytváří ke koním vztah jednodušeji než k druhým lidem.
„Je to dáno tím, že koně jsou stádová zvířata, která žijí v hierarchické skupině, takže mezi sebou musí navazovat sociální vztahy. Koně proto snadno přijmou i člověka. Důležité je, že kůň nehodnotí, jaký člověk je, co má na sobě, jestli přijel na vozíčku nebo zvláštně komunikuje, tohle koně vůbec neřeší. Lidi to naopak hodnotí a často si tím k druhým staví bariéry. Zvíře nemá předsudky.“
Kůň sice vnímá, že je klient např. nervózní, je ale vycvičený k tomu, aby v klidu postál, dokud terapeut neposadí klienta na jeho hřbet nebo dokud spolu např. nevyrazí na procházku. Výhodou spolupráce s koněm je jeho bezprostřednost v reakcích. Když se mu něco nelíbí, dá to hned najevo.
„Třeba děti s autismem nebo mentální retardací umějí být i hrubé. V tu chvíli dává kůň najevo, že se mu to nelíbí např. tak, že se ošije nebo zastřihá ušima a přilepí je k zátylku…“
Terapeuti umí číst koňské signály, jako je mimika a gestika uší, a v pravou chvíli klienta upozorní na nevhodné chování. Když kontakt z obou stran probíhá, jak má, kůň splňuje, co u něj klient hledá, totiž příjemného kamaráda.
„Pro člověka je kůň zajímavé zvíře. Je velké, hřeje, má příjemnou srst a je to zvíře zvědavé, takže když se klient bojí, kůň do něho třeba lehce strčí čumákem.“
Původně se kůň užíval jen v terapii fyzických postižení, postupně se ale ukázal i jako skvělý „psychoterapeut“. Hlavně díky tomu, že všechny emoce dává bezprostředně najevo. Koně si nešuškají „hele tamhle mě někdo zatahal za hřívu“, tak jak si to říkají lidi.
Díky koňské přímosti může terapeut řešit psychické a sociální problémy klienta a kultivovat vztahy mezi dětmi, jak dodává Monika Šťastná Kohoutová.
„Když mám dítě, které si moc nevěří, dám mu koně, který je submisivní, aby udělal vše, o co ho dítě poprosí. Aby třeba zvedl nohu, kousek popošel… Dítě vidí, že kůň mu jeho požadavky plní a zvětšuje se mu tím sebevědomí, když ví, že ho poslouchá tak velké zvíře. A platí to i naopak – když je dítě dominantní, dám mu dominantního koně a musí se spolu popasovat.“
