Hus a husitská církev

4. červenec 2010

V úterý si státním svátkem připomeneme osobnost Mistra Jana Husa. Patří podobně jako svatý Václav k těm postavám českých dějin, do nichž si jsme si v různých dobách promítali nejrůznější ideály. K Husovi se svým názvem odkazuje i Církev československá husitská. Ta letos slaví 90 let od svého založení.

Církev československá husitská byla založena 8. ledna 1920. V době První republiky také zažila svoji největší slávu, kdy patřila k nejpočetnějším církvím u nás. Dnes má méně než sto tisíc členů.

Martin Chadima: „Československá církev husitská je plodem takzvaného katolického reformismu, který především v 19. století ovládl Římskokatolickou církev převážně v Rakousku - Uhersku, ale také ve Francii Anglii a dalších zemích.“

Říká teolog Martin Chadima. I čeští radikálně smýšlející kněží se rozhodli pro založení nové církve, která měla být lidštější, více otevřená světu, modernější. Požadovali také užívání národního jazyka v liturgii.

Martin Chadima: „Tato stanoviska prosazovali významní lidé, třeba intelektuálové jako Sigismund Bouška, Karel Dostál, Lutinov, dokonce i Jindřich Šimon Baar, ale také významní kněží, politici, myslitelé.“

Silný důraz byl také kladen na demokratizaci církve, na to, aby se na její správě podíleli vedle duchovních i laici. Ti mohou díky ústřední radě zasahovat do dění církve na nejvyšší úrovni. V československé církvi slouží v kněžské službě ženy i ženatí muži. Dokonce i biskup může mít rodinu. Co to pro něj znamená, říká královéhradecký biskup Štěpán Klásek:

Štěpán Klásek: „Rodina je samozřejmě více spojena s místním sborem a v tom vidím takový dobrý prvek, protože člověk sám by mohl být v pokušení a mít příliš hlavu v oblacích zatímco ta rodina, která žije realitou každodenního sborového života, člověka hezky uzemní. A pak samozřejmě taky moje žena a moje děti jsou jednak mými prvními kritiky, kteří mi na rovinu bez obalu řeknou, co se jim na mně a na církvi nelíbí, na druhou stranu jsou nejbližšími pomocníky, jsou zázemím a oporou ve chvíli slabosti a v čase zkoušek.“

Jak jsme říkali, už z názvu církve je patrné, že se odkazuje k Mistru Janu Husovi. V dobách jejího vzniku se zdůrazňovalo sepjetí s národem a národní náboženskou tradicí, zakladatelé církve se odkazovali na českou reformaci, husitství a bratrství. Jak je vnímána postava Mistra Jana Husa v církvi dnes, říká teolog Martin Chadima.

Martin Chadima: „Je třeba říci, že naštěstí dochází k demytologizaci Jana Husa. Na počátku žila československá církev Janem Husem jakoby bojovníkem proti Římu, antiněmeckým živlem, mytologizovala ho, ideologizovala ho a nebylo to vůbec dobře. V současné době probíhá kritické zkoumání i mladých historiků. Já sám se zabývám Janem Husem kriticky, to znamená, že Hus je vnímán jako římskokatolický kněz středověkého prostoru, jako kněz, který nechtěl schizma, nechtěl zakládat novou církev, byl upálen za velmi tragických okolností a nespravedlivě upálen. Každopádně Hus je symbolem pravé skutečné biblické víry a to je to přesahující, to vlastně v Československé církvi také dneska vyznáváme.

Církev československá husitská si prošla i svým temným obdobím. V době komunismu řada členů morálně selhala, na druhou stranu i československá církev měla řadu obětí totalitního systému. V současné době klade církev velký důraz na studium Bible jako Božího slova.

Martin Chadima: „To, co přináší asi originální, je asi důsledný a důrazný monitoring vlastních národních dějin a v multikulturní Evropě, v Evropě globalizované, kde se stírají hranice mezi jednotlivými národy, národnostmi, státy a tak dále, to bude hrát asi do budoucna velikou roli.

Uzavírá teolog Martin Chadima.

Spustit audio