Jak se do Číny dostal buddhismus a jaký měl vliv
Jak se do Číny dostal buddhismus a jaký měl vliv, i to se můžete dozvědět v Náprstkově muzeu v Praze na výstavě Říše středu. Návštěvníci na ní mohou vidět unikátní předměty ze sbírek Náprstkova muzea, z nichž mnohé jsou vystaveny vůbec poprvé.
Učení Buddhy, který žil přibližně v 6. století př. n. l. v dnešním Nepálu, se začalo šířit do Číny obchodními cestami. Kurátorka výstavy Říše středu Helena Heroldová o tom říká:
„Buddhismus je jeden ze tří myšlenkových směrů, který se dodnes v Číně uplatňuje a je živou součástí společnosti. A vedle původního domácího konfuciánství a taoismu je jediný, který přišel z cizích zemí – přišel z Indie. Zřejmě se začal objevovat už někdy na přelomu letopočtu, tzn. přibližně někdy v 1. století našeho letopočtu. A postupně začal přicházet ve větší míře.“
Buddhismus do Číny přicházel dvěma směry – jednak vodní cestou po moři, ale tou hlavní trasou byla obchodní Hedvábná cesta.
„Je velice zajímavé, že buddhismus byl původně spíš náboženstvím vyšších společenských vrstev a teprve později se začal šířit do těch nižších pater společnosti. A také hrál zajímavou roli v tom, že v té době, hlavně od 1. poloviny 1. tisíciletí našeho letopočtu, kdy v Číně bylo možné se setkat s řadou jak etnicky čínských vládnoucích rodů, dynastií a států, tak tam vládla také celá řada vládnoucích rodů, které pocházely z kulturně a etnicky jiného prostředí. A zdá se, že buddhismus nějakým způsobem působil jako takový amalgám, který ty různé nečínské kultury s těmi čínskými nějak sbližoval. Takže můžeme říci, že ta cesta vedla přes vyšší společenské vrstvy k těm nižším, a zároveň buddhismus působil jako určitý tmelicí prvek jak pro etnické Číňany, tak pro ta etnicky rozdílná společenství.“
Doba, kdy se buddhismus šířil, byla v dějinách Číny poměrně dramatická.
„Byla to doba různých válečných konfliktů, politických intrik, je to doba, která dnes je v Číně velice oblíbená, vzniká třeba celá řada historických filmů, ať už reálných nebo fantastických, které se často odehrávají právě v této době. Nicméně to byla také doba velkých nepokojů, skutečně velice dramatických změn, které se odehrávaly i třeba během života jednoho člověka.“
Výstavou Říše středu návštěvníky provázejí tři postavy, které vyprávějí své příběhy. Jednou z nich je mladý buddhistický mnich, jehož učitel kdysi putoval do Indie, aby přinesl buddhistické spisy.
„Je to smyšlená postava, nicméně postavená na reálných cestovatelích té doby, což byli velice často právě buddhističtí mniši, kteří cestovali z Číny do Indie za účelem najít a přivézt různé buddhistické spisy. Zde právě zmiňujeme tu dramatickou dobu, kdy lidé museli opouštět svá města, prchali na všechny strany, často museli prožít svůj život někde v exilu, byť v rámci dnešní Číny, ale to stěhování z jednoho místa do druhého bylo dramatické. A zdá se, že buddhismus přinášel určitou úlevu při tomto dramatickém životě.“
I to návštěvníkům sděluje onen mladý mnich: „Život je utrpení. Proto jsem se rozhodl následovat Buddhovo učení, a nejen to, rozhodl jsem se ho studovat co nejvíce a předávat dál.“
