Kardinál Beran - nedoceněný velikán českých dějin
Jednou z nedoceněných osobností našich dějin 20. století je nepochybně kardinál Beran. Byl to rovný muž, který se rozhodl, že nebude dělat kompromisy ani s nacistickou, ani s komunistickou totalitou. Část života prožil v exilu, odkud vždy toužil vrátit se domů. Režim ale nedovolil ani převoz jeho ostatků, takže je pochován v blízkosti svatého Petra ve Vatikánu. Nyní se symbolicky vrací alespoň v podobě sochy, která byla odhalena před budovu pražské Katolické teologické fakulty. V čem byla velikost tohoto nenápadného velikána?
Kardinál Josef Beran odmítl spolupracovat s nacistickým i komunistickým režimem. Zaplatil za to třemi lety v koncentračních táborech v Terezíně a Dachau a 14 lety komunistické internace, kdy byl zcela odříznut nejen od věřících a spolupracovníků, ale od veškerého dění v zemi i ve světě. Málokdo by si v takových podmínkách zachoval vnitřní mravní integritu. Byla to hluboká víra a osobní modlitba, která Josefa Berana posilovala a živila jeho naději. Kardinál Vlk říká, že pro svoji věrnost pravdě je dodnes příkladem.
Miloslav Vlk: "Byl ochoten se za pravdu nasadit, pravdu bránit, za ní bojovat a za ní také trpět. A pro dnešní dobu, kdy pravda trpí násilí, je tento rys kardinálovy osobnosti nesmírně důležitý."
V roce 1965 byl arcibiskup Beran jmenován kardinálem. Odjel do Říma převzít kardinálský klobouk s tím, že se zpět už nebude smět vrátit. Do dějin církve se podle historika Jaroslava Šebka, zapsal především řečí o náboženské svobodě, kterou pronesl v závěru jednání Druhého vatikánského koncilu.
Jaroslav Šebek: "Ta řeč je pozoruhodná tím, že tam hovořil o otázkách svobody svědomí ve vztahu ke křesťanské víře, a poprvé tam zmínil možnost určitého rehabilitování postojů Jana Husa, vlastně nového pohledu katolické církve na Jana Husa."
Beran se v této řeči jednoznačně vyslovil pro náboženskou svobodu. A protože mluvil ze zkušenosti dlouholetého pronásledování, jeho vystoupení na všechny hluboce zapůsobilo. Během pobytu v exilu se nepřestával modlit za těžce zkoušenou vlast. S Pražským jarem spojoval naději na návrat domů. Okupace v roce 1968 ho proto velmi zasáhla. Byl těžce nemocný, přesto po protestu Janu Palacha vystoupil ve Vatikánském radiu s jednoznačným postojem.
Jaroslav Šebek: "Já si myslím, že je to vedle řeči o Janu Husovi nejpropracovanější projev který se týká otázky lidské svobody a obětování se pro svobodu, že je to určitě věc, která nepochybně velmi rezonovala v podmínkách začínající normalizace a já si myslím, že tento projev je i takovým politickým testamentem Josefa Berana, protože potom ten zdravotní stav se natolik zhoršil, že veřejně vystupovat nemohl."
Zanedlouho poté 17. května 1969 Josef Beran umírá. S trochou nadsázky můžeme říci, že heslo pozdější sametové revoluce "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" bylo krédem, k němuž se celý život hlásil.
