Komunistické státy podporovaly terorismus

8. leden 2017

Terorismus jako akt jedince nebo skupiny bohužel dobře známe. V dnešním světě se s ním setkáváme častěji, než bychom chtěli. Když ale teroristy podporuje stát, důsledky jsou mnohem horší a přesahy mnohem závažnější.

Co vede státy k tomu, aby podporovaly terorismus? Proč se stát, jehož povinností je zajistit bezpečí svých občanů, spojuje s extremisty? Na dobu nedávnou, kdy tehdejší Sovětský svaz a jeho spojenci s teroristy spolupracovali, vzpomněl na nedávné pražské přednášce izraelský historik Ely Karmon.

Podle něj měla Moskva důvodů pro podporu terorismu několik.

„Především to byla strategie Sovětského svazu jako vedoucí komunistické mocnosti založená na ideologickém přesvědčení, že musí podpořit všechna osvobozující, antiimperialistická a antikoloniální hnutí, aniž by jen uznal, že některá z nich používají teroristické metody.“

Dalším důvodem pro podporu extremistů byla snaha oslabit západní země, NATO i Spojené státy americké v naději, že se pod případnou vládou těchto teroristických organizací časem přidají ke komunistickému bloku.

„V některých případech také Sovětský svaz a státy východního bloku doufaly, že si aspoň minimální podporou koupí dobrou vůli teroristů, a ti za odměnu nebudou útočit na jejich cíle.“

První, kdo zaznamenal spojení Sovětského svazu s teroristy, byly americké zpravodajské služby.

„Ty získaly informace o tom, že Sovětský svaz a jeho spojenci poskytovali vojenskou podporu. Také se vědělo, že teroristé aktivně působí v některých těchto zemích.“

Příkladem může být Palestinec Abu Daoud zodpovědný za masakr izraelských sportovců na letních olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Na Daouda byl později ve Varšavě proveden atentát, někdo tedy musel vědět, že se zde skrýval, upozorňuje historik.

O skutečném rozsahu podpory terorismu ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců se odborníci i veřejnost dozvěděli až po rozpadu sovětského bloku.

„Existovaly odhady, někteří akademici úspěšně popsali některé tyto aktivity, ale teprve až po pádu komunismu a otevření archivů bylo zjevné, že existovala přímá podpora, která zajistila úspěch akcí palestinských teroristů včetně známého Carlose alias Šakala po Evropě po dobu nejméně 20 let.“

Představa, že Sovětský svaz byl jediným komunistickým státem, který s extremisty úzce spolupracoval, je podle Karmona naivní.

„Východní Německo bylo podle mě nejbližší sovětský spojenec. Nejen, že bylo mistrem špionáže, ale také podporovalo blízkovýchodní teroristy i ty ze západního Německa. A nejen podporovalo, ale po pádu Berlínské zdi se ukázalo, že nejméně 12 členů Frakce Rudé armády ve východním Německu působilo a odtud vykonávali útoky na západoněmecké cíle.

Byl tedy vůbec nějaký stát, který se odmítl podílet na tehdejší moskevské podpoře teroristů?

„Pokud vím, tak ne. Existovala různá úroveň zapojení a spolupráce se Sověty, která spíš záležela na konkrétních osobách na konkrétních místech. Někteří, jak vidíme v případě východního Německa, byli ochotní spolupracovat více, jiní, jako třeba Česká republika, byli méně aktivní, a dokonce se pohybu chráněných teroristů na svém území báli.“

Připomíná stinnou stránku i z české historie Ely Karmon.

autor: oci
Spustit audio