Křesťané právě prožívají postní dobu
Tento týden, přesněji na Popeleční středu, začala čtyřicetidenní postní doba, která předchází největším křesťanským svátkům v roce. A to jsou Velikonoce. Postní doba se kromě půstu vyznačuje také modlitbou a almužnou. Lidé si mají šanci připomenout nejen svou nedokonalost a vlastní konečnost, ale taky něco se svým životem udělat. Činit pokání. Půst tedy není pro křesťany jedinou náplní postní doby.
Postní doba, která předchází Velikonočním svátkům, trvá 40 dní. Tato doba má biblický základ. 40 dnů se Ježíš postil na poušti. I proto si v tomto čase mají lidé dokázat něco odříct, věnovat se modlitbě a také nezapomínat na almužnu. Co je postní doba vysvětluje kněz Michael Špilar.
„Je časem, ve kterém se křesťané připravují na obnovu svého křtu. A ti, kteří se připravují na křest, se připravují na svoje první křestní vyznání. Což znamená zřeknutí se zla a vyznání víry. Zřeknutí se zla ale není jen formální zřeknutí se slovně, ale pro ty, kdo se připravují na křest, to znamená, opravdu obrácení. Tedy změnu smýšlení, jednání a života. A vyznání víry, nejde jenom o slova, ale jde o vnitřní postoj člověka: ano v Boha věřím. Věřím v Otce, syna i Ducha. Toto je klíč postní doby, pro který existuje postní doba.“
Nicméně i pro nevěřící může být toto období prostorem pro zamyšlení se nad životem a příležitostí ke konání dobrých skutků, třeba návštěvy nemocných či osamělých příbuzných. Přibližuje jezuita František Hylmar.
„Tato doba je takovou existenciální dobou. Týká se to nejen lidí, kteří patří do nějakého náboženství, ale kteří sdílejí tu lidskou existenci. To znamená všech lidí. Ta slabost, křehkost, zranitelnost, touha po dobru po obnově vztahů, to se týká všech lidí. Všichni z postní doby můžeme mít užitek. Když dokážeme si přeložit to, co křesťané říkáme ve svých výrazech a slovech a děláme ve svých obřadech, když si to dokážeme přeložit do běžné řeči.“
Půst znají také jiná náboženství, i když se pochopitelně mění jeho podoba. Vysvětlení přináší religionista Pavel Hošek. Začínáme exkurzem do židovství.
„Nejdůležitější půst se týká dne smíření. A jeho rozhodujícím významem je kající zpytování svědomí. Židé se celý den postí od jídla a pití. A souvisí to s tím, že den smíření je završením období kajícího smiřování jak mezi lidmi navzájem, tak mezi nebem a zemí. A to je posíleno a prohloubeno postem. V islámu je půst jedním z pilířů, jedním z pěti definičních znaků toho, co znamená být muslim. Je to postní měsíc ramadán. A zvláštní na něm je, že pokyn postu platí od východu do západu slunce. Zatímco v noci se naopak hoduje. Ústředním obsahem ramadánových nocí je studium Koránu. V těch duchovních tradicích jako je hinduismus a budhismus je celá košatá kultura půstu. Jakožto součást těch odříkavých duchovních technik, které mají člověku umožňovat plnou kontrolu a vládu nad tělesnými potřebami, které má člověk neustále ukázňovat. Aby mohl veškerou svou sílu a energii soustředit na duchovní cíle.“
V rámci postní doby se na přání papeže Františka uskuteční akce nazvaná 24 hodin pro Pána. V pátek a sobotu 24. – 25. března budou po 24 hodin na celém světě otevřeny vybrané kostely. V nich se může zastavit kdokoliv, kdo hledá ztišení, chce se pomodlit, promluvit si s knězem nebo chce přijít ke zpovědi.
